Maroko - historie
Berbeři a Féničané
Jako první začali mezi původní berberské kmeny na území dnešního Maroka pronikat Féničané. Přicházeli z nedalekého Kartága (dnešní Tunisko), a usadili se blízko dnešního Tetuánu, Tangeru a Essaouiry. Féničané nedokázali vzdorovat Římanům a po pádu Kartága začínají na pobřeží Maroka pronikat Římané.
Období Říma
V té době se na území dnešního Maroka rozprostíralo Mauritánské království. V roce 33 př. n. l. zemřel král Bocchus II., a celé území připadlo Římanům, kteří zakládají své kolonie – nejslavnější Lixus a Volubilis. Berberské kmeny, které oblasti obývaly nikdy římskou nadvládu neuznaly. Nadvláda Říma končí v Maroku ve 3. století s výjimkou přístavního města Tanger, který měl strategickou polohu na pobřeží Středozemního moře.
Příchod islámu
Islám začal pronikat do severní Afriky kolem 8. století, kdy zdejší oblasti postupně dobývají Arabové. Maroko však stále zůstává nedotčeno až do období, kdy velí armádě Musa bin Nusayr, který získává i oblast dnešního Maroka. Arabové viděli v Berberech nevzdělané barbary, Berbeři zase v Arabech brutální výběrčí daní. Brzy si Islám přetvořili k obrazu svému. Oblast se odtrhla od zbytku Arabského světa kontrolovaného z Bagdádu a v Maroku začínají vládnout Berberské dynastie Almoravidů, Almohadů a Marinádu. Sídlily většinou v královských městech Fés, Marrákeš, Rabat a Meknés. V roce 1559 se oblast dostala opět do područí arabských dynastií.
Francouzský protektorát
Od konce 15. století se Maroko dostává do oblasti zájmu koloniálních mocností. Ty postupně zabírali především pobřežní oblasti a nijak významně nezasahovaly do vnitrozemí. Kolem roku 1830 zde postupně začíná uplatňovat své zájmy Francie, v roce 1904 uznává Británie Maroko jako oblast francouzské sféry vlivu, čímž popudila Německo a vyvolané politické krize byly nakonec vyřešeny tzv. "Féskou dohodou" v roku 1912, kdy se Maroko stalo francouzským protektorátem
Formálně zde vládl sultán, ale fakticky zemi řídil francouzský guvernér. Na severu země ovšem vládli Španělé. Původní berberské obyvatelstvo, které se již od počátku dějin nikdy žádné cizí nadvládně nepodrobilo, pořádalo proti Francouzům řadu povstání
Přesto se díky Francii v Maroku začíná vehementně stavět. Země získala kosmopolitnější ráz, začaly se budovat silnice, železnice, vznikl přístav Casablanca (Dár al-Bajdá) a politické centrum se přesunulo do Rabatu. Nacionální cítění, které stále sílilo vyvrcholilo vyhlášením nezávislosti v roce 1956. Na trůn se vrátil sultán a Francie definitivně ztratila nad Marokem moc. Španělé zemi rovněž opustili, avšak podrželi si ještě enklávu Ceutu,
Maroko dnes
Když v roce 1956 vyjednal sultán Mohammed V nezávislost Maroka vznikla zde konstituční monarchie s demokratickou formou vlády. O rok později se stal prvním králem Maroka. Dalším panovníkem se stal v roce 1961 král Hassan II., nejstarší syn Mohammeda V. Vládl tvrdou rukou až do své smrti v r. 1999 a za jeho panování prosadil spoustu důležitých politických reforem. Na jeho místo nastoupil liberálnější korunní princ Mohammed VI. Přijal další reformy pro modernizaci Maroka, propustil tisíce politických vězňů a Maroko se stalo relativně svobodnou islámskou africkou zemí, která ekonomicky strmě roste, mimo jiné také díky přílivu turistů.
Kam dál:
- Základní informace
- Královská města
- Program zájezdu