18.4.2011

Dnesni posledni den jsme si uz tak trochu uzivali, kupovali darky, kterych mimochodem je tady pro Evropana strasne moc, nadherne vyrezavane veci ze santaloveho dreva, sosky vsemoznych budhu, nepalska a tibetska lidova a meditacni hudba, vonne tycinky, pletene zbozi, rucne malovane obrazky a taky vynikajici nepalsky caj. Na ten jsme se vydali primo do nejlepsiho obchodu, ktery vlastni pestitel a prodejce caje, kousek od Durbar Square. Vyber tam je tak veliky, ze se v tom laik vubec nevyzna a tak se kazdy SPise zameruje, jak vypadaji obaly. Vzhledem k tomu,ze Zdenek a Michal Thomovi jsou dokonali znalci caje, nevybirali jsme podle obalu, ale nechali jsme si nasypat do obycejnych sacku letosni sklizen toho nejlepsiho nepalskeho caje "Sangri-La Gold Breakfast Tea", jehoz vuni jsem nikdy u caju koupenych u nas nepoznal. Mimochodem, jen velmi tezko se u nas da koupit pravy listkovy caj, kde nezlomene cajove listky se v horke vode rozvinou. Vetsina u nas prodavanych caju je zlomkovych a nebo skutecna cajova drt, kterou se plni cajove pytliky. Vice o caji odkazuji na knihu Thomovych "Pribeh caje", ktera je opravdovou ucebnici pro milovniky tohoto napoje.
Ted je po setmeni, mesto se ponorilo do tmy, verejne osvetleni nesviti a tak atmosfera ve meste je trochu tajuplna. Posledni prochazka mestem, bez fotoaparatu, tedy bez stresu, ze mi zase neco unikne, byla fantasticka. Temne ulice plne lidi, na zemi spousta prodavacu se vsim moznym, mezi tim projizdeji neosvetlene rikse a naopak s rozzatymi svetlomety prodirajici se motocykly. Sel jsem pomalu, mozna jsem tu naposled a tak jsem pozoroval osudy tech lidi na ulici a premyslel o tom, ze to tak tady je kazdou hodinu, kazdy den a porad, bez ohledu na to, zda tady jsem nebo nejsem ja. Zivot proste vsude bezi dal.
Pred odletem resime jediny problem, zda nase bagly nebudou mit diky nakoupenym a obdrzenym darkum nadvahu. Zitra na letisti v Kathmandu se jich zbavime a pres Delhi a Moskvu snad stastne doletime do Prahy.
"Namaste" Libor Vsacan Bures

 

17.4. 2011 Kathmandu

Po prijezdu do Kathmandu jsme se opet ubytovali ve zname ctvrti Thamel, kde bydli vsichni horolezci, trekari a turiste z celeho sveta, takze to tady zni vsemi jazyky.Je tu spousta hospod, od irskych pubu az po cinske restaurace, tekze to stridame podle momentalni chuti a nalady. Proslulou thamelskou hospodou je bar "Tom a Jerry", kde na stenach visi fotky a tricka tech, kteri v Nepalu neco vylezli. Jeste originalnejsi hospodou je "Rum Doodley", kde slavi horolezci uspesne vystupy na osmitisicovky. Mezi "yettiho tlapami" jsou i podpisy Sira Edmunda Hillaryho, Reinholda Messnera nebo prosluleho Chrise Bonningtona. Ale nasel jsem i upominku ceskych stop po uspesnych vystupech na Dhaulagiri, Annapurny, Manaslu, Everest nebo Cho Oyu.
Vcera byla nedele, a to je v Nepalu volny den. Ulice byly pomerne puste a lide se v klidu prochazeli. Za to dnes, prestoze je nedele, je Kathmandu precpano tak, ze se ulickami neda projit. Uplnym sokem pro Evropana musi byt namesticko Asan, kde krome davu pesaku se prodiraji nosici s naklady zbozi, mezi tim projizdeji riksi a kdyz uz se zda, ze se tam nikdo nevejde, tak se pokousi projet motorka a korunu vsemu da osobni auto, ktere se fakticky ani do uzkych ulicek nemuze vejit. Vsichni jsou klidni, vsichni troubi, nikdo si nikoho nevsima a na nic nereaguje, ale nikomu se taky nic nestane. Za celou dobu pobytu jsem nevidel jedine srazeni chodce a vlastne ani nehodu dvou aut nebo motocyklu. U nas by se za takove situace vsichni pozabijeli, nebo alespon urazeli slovne tak, ze by to bylo zalovatelne.
Dnesni den jsem stravil s filmarem Milosem Zabranskym v Bakthapuru, kde se konala velka slavnost. Nekolik hodin chodily po celem meste zastupy lidi s obetinami a velke mnozstvi kapel, ktere se smazily prekricet. Ac nemam hudebni sluch tyak mohu zodpovedne rici, ze hraly neuveritelne falesne. Pruvod chodil stale dokola mestem a na obetnich mistech lide davali obetiny - ryzi, ovoce, caj, ale i kolu nebo dokonce KitKat nebo jine chutne tycinky.Byl to vlastne takovy maly karneval v Riu, jen skoda, ze fotografie nejsou ozvuceny, protoze hlavne ta zvukova stranka byla naprosto nenapodobitelna. To se neda popsat, to se musi zazit. Zcela ohluseni jsme ted zpet v Kathmandu a uz se tesime na pivo v nejake klidne hospode.

 

15.4.2011 Kathmandu

Po priletu z podhuri Annapurny do Pokhary jsme absolvovali unavnou cestu autobusem do Kathmandu. Od meho prvniho pobytu v Nepalu v roce 1993 se na ceste prakticky nic nezmenilo. Stav silnice zustal stejny, cesta se vine udolim reky Trishuli, na ktere jsme pred 18 lety raftovali. Nekde silnice vede tesne u reky mezi peclive upravenymi ryzovymi policky, jide se vysplhava vysoko do hor a tak pohled do rokli dolu z okna autobusu je casto jen pro silne nervy.Silnice z hor se napojuje na jedinou silnici, ktera vede do Kathmandu z Indie a tak se po ni posunuje nekonecna kolona preplnenych nakladnich automobilu. O co je technicky stav nakladaku horsi, o to jsou pestrobarevneji vyzdobeny. Kazdou chvili nektery stoji na silnici pro poruchu, sem tam je nektery vyvraceny v prikope. Vsechny opravy se provadeji primo na silnici. O provozu samotnem bych radeji pomlcel, protoze auta a jina vozidla se predjizdeji v tak neprehlednych mistech, ze u nas by pri agresivite nasich ridicu byli vsichni mrtvi. Tady to funguje i kdyz casto se musi i neverici clovek modlit, aby to vyslo.
Samostane pojednani by mohlo byt o kastovnim rozdeleni v nepalske SPolecnosti. Je to strasne slozite a pro nas nepochopitelne, ale jedno jsme zvladli. Cela nase ctyrclenna skupinka se dostala do kasty - matavali, coz znamena kasta "pijaci alkoholu". To neni vtip, takova kasta existuje a tak jsme do ni radi vstoupili. Aby clovek prezil, musi se desinfikovat necim ostrym a protoze valaskou slivovici jsme dopili vysoko v horach jako ochranu pred zimou, tak ted nepohrdneme ani podradnymi nepalskymi palenkami. Mam pocit, ze kasta matavali by v nasi zemi byla tak silna, ze by mohla promluvit i do vysledku pristich voleb, mozna by to nebylo marne.
V Kathmandu je zatim pomerne hezky, i kdyz sem tam uz jsou deste, coz je znamka toho, ze bude prichazet obdobi monzunu.
Predevcirem zacal tady Novy rok, a to rok 2068, podle nepalskeho kalendare. Vsude bylo veselo a jeste dnes obchodnici nabizeji zbozi s tim, ze davaji "novorocni slevu". Protoze nikde zadna cena neni uvedena, tak se to neda porovnat a je to jen dobry obchodni trik. Ale na rozdil od arabskeho sveta jsou tady obhodnici mili, nejsou doterni, radi prohodi par vet a i kdyz clovek nekoupi, louci se s usmevem a pozdravem "Namaste, Sir".

 

13.4.2011 Kathmandu

Hlasim se z Kathmandu, kde jsme dnes dorazili po umorne 7 hodinove ceste autobusem z Pokhary.Protoze od naseho odchodu z Manangu nebylo zadne SPojeni, jen par informaci o poslednich dnech. Z Manangu jsme s bagly museli sestoupit do vesnice Humde, kde se nachazi jedno z horskych letist v Himalaji. Kazde takove letiste ma sva SPecifika, ale Humde je vyjimecne tim, ze tam muze pristavat jen jeden typ letadla, kanadsky Twin Other, letadlo pro 18 lidi, ktere jedine muze startovat v takovych vyskach. Problem letu z Humde je v tom, ze Humde lezi v hluboke kotline pod Annapurnami a letadlo musi proletet velmi uzkou souteskou. Pro jakemkoliv poryvu vetru nebo mlze je let nebezpecny a tak nikdy neni jiste, ze planovany odlet vyjde.Nase letadlo 11.04.2011 priletelo a pocasi bylo tak dobre, ze mohlo i odletet. Uz jsem letel za ruznych podminek, ale to co jsme zazili, byl skutecny adrenalinovy zazitek. Po rozjezdu po draze, ktera pripominala SPise oranici se letadlo protahovalo mezi skalnimi stenami a nad hlubokymi roklinami masivu Annapurny. Casto jsme leteli snad jen 100 metru od skalnich sten na jedne strane, pricemz z druhe strany zbyvalo k protejsi skale kolem 300 metru.Vysoko nad nami byly videt tri vrcholky Annnapurny, prvni osmitisicovky, na kterou vystoupil clovek. Po pruletu souteskou se otevrela jiz mirnejsi krajina s kopecky posetymi domky a ryzovymi policky pred Kathmandu.Ze zimy a vysek jsme se rychle vratili do tepla a civilizace

 

10.4.2011 Manang

V Manangu pomalu koncime, dnes jsme fotografovali posledni zabery a tocili jeste nejake rozhovry s lidmi. Taky jsme museli obejit vesnici a rozloucit se s lidmi s kterymi jsme tu prozili cely tyden. Situace se necekane zmenila a tak musime narychlo balit veci a za chvili budeme sestupovat do Humde, odkud zitra rano poletime ????? do Pokhary. S terminem letto je stale otazka, protoze se leta jen kdyz je viditelnost a nefuci silny vitr. Leta to jen jedno letadlo a taky jen jeden pilot, ktery ma na tento let specialni vycvik.Poletime nad Annapurnami a tak bude snad dobra viditelnost, mohl by to byt dalsi zazitek. Naposled jsem takovy uzasny let mel predvloni na Novem Zelandu pri letu vrtulnikem nad Mount Cookem. Takove zazitky se nezapominaji.
Takze az doletime do Pokhary, ozvu se. To uz bude zpet v civilizaci a v nizsich polohach, tady je to slozite s elektrikou, ale i dychanim a tak uz se tesime dolu.

 

9.4.2011 Manang

Dnes jsme podnikli vystup do uboci Annapurny 3, tesne pod ledovec, kde se nachazi ve vysce 4300 metru Milarepova jeskyne. Cely pribeh mnicha Milarepy je dlouhy na tuto kratkou zpravu a tak jen to, ze ve skalni stene je jeskyne a maly klaster, kde prebyva jeden lama, ktery nas prijal a pozehnal nam stesti navazanim barevne snurky na krk.Cely vystup byl tvrdy, protoze jsme museli prekonat prevyseni 1000 metru, nekde ve velmi prudkem stoupani, jinde snehem, ale nahore k jeskyni po skalnich rampach z drolive bridlice. Bez nadsazky, jeden spatny krok by znamenal pad dolu. Pri sestupu dolu zacala silna chumelenice a tak jsme se vratili dolu do Manangu na posledni chvili.
V Manangu jsme se jiz zabydleli, vsude nas znaji a tak jsme zvani na caj, nebo na chang k ruznm lidemMichal Thoma znalec Nepalu hned od prvniho dne pouzival k osloveni zeny, ktera nam v rodine nebo v hospode pripravovala napoje nebo jidlo slovem "didi", tak jsem to zacal pouzivat taky.Asi druhy den mel Michal upozornil v jedne putyce, ze to tak nemohu. Nechal jsem si vsechno vysvetlit a ted vim, ze se musi v osloveni rozlisovat. "Didi" je starsi sestra, "Baini" je mladsi sestra, "Dai" je starsi bratr a "Bhai" je mladsi bratr. Clovek tedy musi zjistit, zda ten koho oslovuje je mladsi nebo starsi a podle toho vybrat osloveni.Ze se to nekdy velmi tezko pozna je tady normalni, vek Nepalcu se odhaduje spatne.

 

8.4.2011 Manang

Cim dele jsme v Manangu, tim vice dalsich zazitku a pribehu na sebe nabalujeme. Dnes jsme zase nasli nejake lidi z Thomovych fotek, ale museli jsme vystoupat vysoko nad vesnici, kde prave orali kamenite policko. Tolik kameni na malem kousku pole jsem snad jeste nevidel, takze krome nataceni jsme chvilku pomahali sbirat kameni, aby se vubec neco dalo zasit. U nas by takovou praci nikdo nedelal.
Po tech nekolika dnech v Manangu jsem navazal pratelstvi s mistnimi detmi. Deti na svete jsou vsude stejne, mile, pratelske a komunikativni. Tak jako v jinych zemich mluvim s malymi detmi cesky, protoze je to vlastne uplne jedno. Taky jsem si je uz pojmenoval Marenka, Pepik, Tonda a pod. Ale jedna mala holcicka ma konkretni jmeno, jmenuje se Sandy. Je tak uspinena a s takovym rampouchem pod nosem, ze je to az hruza, ale uplne bez zabran. Povidani s ni bavi i okolni lidi.A takovych Anicek a Pepiku tady pobiha hejno, ti starsi nosi ty male sourozence na zadech jak nusi sena.
Prave jsem se vratil z dalsiho dne streleckeho festivalu, kterym zije cela vesnice. Prichazeji nebo prijizdeji na konich i strelci z jinych vesnic. Nekteri se oblekaji do slavnostnich obleku, ale vetsina tech mladsich uz ma na sobe rifle a tricka s reklamami.
Jeste budeme v Manangu asi tri dny, potom bychom meli odletat z polniho letiste v Humde do Pokhary, ale prave dnes jsme se dozvedeli, ze nejsou dosud pevne zajisteny letenky. Letiste v Humde totiz muze prijimat letadla jen za dobreho pocasi. Neleta se pokud je mlha, vitr, snih atd. Takze uvidime.

 

7.4.2011 Manang

Protoze po ceste z Kathmandu do Manangu jsme byli odriznuti od jakehokoliv SPojeni se svetem, napisu par slov o samotne ceste. Z Kathmandu nejprve dzipem do Beshisaharu a jeste kousek dal, tam silnice sice nekoncila, ale byla zablokovana mistnimi obyvateli, protoze dzipy s trekari jen projeli a nikdo se neubytoval a nenajedl - zadny kseft. Takze jsme dale vyrazili pesky. Skupinu tvorilo 9 lidi, Zdenek a Michal Thomovi, kteri cely projekt naplanovali a jejich 60 velkoformatovych fotografii jsme meli dopravit do Manangu. Dale kameraman a reziser Milos Zabransky, mimo jine reziser uspesneho filmu Dum pro dva, ale rady dalsich filmovych a televiznich del. Nasim hlavnim vudcem je mistni pruvodce Binot, ktery zajistuje ubytovani a stravu na ceste a hlavne tlumoci z nepalstiny do anglictiny. Na cestu jsme meli najaty 4 nosice, kteri denne nesli kazdy cca 30 kg nakladu. Byli to kluci od 16 do 32 let a clovek se musel stale zamyslet, kde se v nich bere tolik sily, kdyz my jsme kazdy s batohem cca 10 kg tezkym toho meli plne zuby.
Cesta trvala 5 dnu, byl to kazdoenni pochod 7-8 hodin uzasnou krajinou hlubokeho kanonu, ktery se stale zvedal az do Manangu. Prochazeli jsme vesnicemi, kde lide ziji vlastne odtrzeni od sveta, jejich obzivou jsou chuda policka plna kameni, nejaky ten dobytek a taky vydelek z ubytovani a stravovani trekaru, kteri prochazeji.
Na ceste jsme se stale mijeli s karavanami koniku a mul, ktere nesou tezke naklady po stezkach, kde i clovek ma co delat, aby se nezritil do rokle. Mezitim vsak chodi nosici, kteri nesou treba svazek klad, dlouhych pres 3 metry (vaha kolem 80 kg), jdou v botach, kterym se u nas rikalo vietnamky, nekteri dokonce bosi. Kdyz jsem je potkaval s uctou jsem se zastavil, pozdravil a obdivoval tyto chude a tvrde lidi z podhuri Himalaje.

 

6.4.2011 Manang

Po uspesnem zahajeni vystavy fotografii Zdenka Thomy a jeho syna MIchala pod nazvem Manang po triceti letech, jsme dnes vyuzili opravdu ojedineleho pocasi a vylezli jsme nad Manang, abychom vyfotili nadherne panorama tri vrcholu Annapurny (Annapurna 2, 3 a 4). Pokud vyjdou fotky, bude to parada. Nakonec jsme skoncili ve vesnici Tenki u jedne pani doma, kde jsme si dali vynikajici nudlovou polevku. Pohledy na Manang shora (vyska pres 3700 metru) byly uchvatne. Navic jsme narazili na starou obrannou pevnost ze 14.stoleti. Je to az neskutecne, ze uz v te dobe tu zili lide. Pres den je prijemnch 14 stupnu, ale v noci je pod nulou a i ve spacaku je to poradna kosa. Prave jsem se vratil z vesnice, kde mistni hosi trenuji na zitrejsi vyznamne zavody, ktere se konaji pouze jednou v roce. Nejde o fotbal, golf ani tenis, ale lukostrelbu. Sejde se cela vesnice i okoli a tak bude zase co fotit.

Zakladni stravou je dhalbat, coz je varena ryze, do ktere se prida cokoliv - hlavne zelenina, ale i maso. Ji se to rukama, tedy pravou, protoze leva se pouziva i k jinym ucelum. Dalsi zakladni jidlo jsou placky capati, jsou sice mdle chuti, ale zasyti. Mym oblibenym jidlem jsou MOMO, to jsou vlastne ruske pelmene, tedy takove tasticky, plnene masem, syrem, bramborem nebo zeleninou. Pije se tu chang, to je jakesi mistni pivo, ale taky palenka raksi, ktera je horsi nez nejhorsi vycepni lihovina. Pro zahrati si davame Manang kafe, coz je kava s raksi a maslem, my tady tomu rikame alzirske kafe. Je tu vynikajici houbova polevka z hub, ktere se sbiraji v okoli v letnim obdobi. Vsechno jidlo se podava ostre a jeste se k tomu pridava koreni. Nekdy to je opravdu ohen.

 

26.3.2011Kathmandu

Prave jsme skoncili narocny den plny prekvapeni a zazitku pri hledani lidi z Manangu, kteri jsou na 32 let starych fotografiich Zdenka Thomy. Vsechno zacalo v manangskem klastere v Kathmandu, kde v techto dnech probiha slavnost vitani Noveho roku pro budhisty. Novy rok sice zacal jiz o neco drive, ale tady se to slavi az nyni. Zucastnili jsme se spolecne motlitby vedene lamou, poobedvali jsme spolecne na namesti se vsemi pritomnymi tradicni dhalbat s velmi ostrymi ingrediencemi, skoncili konzumaci vynikajiciho domaciho jogurtu a nakonec to zapili cajem... uvidime, jak se bude vsechno vcetne jogurtu "tvarit" vecer. Na stesti mame s sebou pravou valasskou slivovici.
Podle jedne stare fotografie z prospektu, ktery byl vydan k expedici "Manang 2011", jsme se dotazovali v davu lidi, zda nekterou ze tri zen nepoznavaji. A vysledek se dostavil pomerne brzy. Prvni pani byla identifikovana, smala se velmi uprimne a take uprimne se stydela, kdyz jsme ji chteli vyfotit a natocit. Potom uz to slo velmi rychle. Za chvili nam byly predstaveny dalsi dve zeny z fotografie, ktere se poznaly a byly z toho uprimne "v soku". Nasledovalo foceni a tak jsme poridili po 32 letech fotografie tri manangskych devcat, dnes dustojnych a velmi hezkych starsich zen. Jsme presvedceni, ze doslo temer k unikatnimu setkani, ktere okamzite zaujalo dav pritomnych lidi.
Jako "bonus" jsme objevili trochu blazniveho muze, ktereho Zdenek Thoma rovnez pred 32 lety vyfotil a popisoval ho jako mistniho blazna. Po 32 letech se muz nezmenil, tvrde odmital jakekoliv toceni a foceni, ale nase pristroje pracovaly a tak mame krasne zabery dalsiho hledaneho obyvatele Manangu.
Po dosti narocnem dni, kdy vsichni odjeli na hotel odpocivat, vybehl jsem si na Swayabunath, ktery je nadhernym mistem s vyhlidkou na Kathmandu. Znama stupa byla nadherne osvetlena sluncem a dav lidi vytvoril opet uzasnou atmosferu a nabidnul dalsi "fotograficke safari".
Jen s nabijenim baterii je to tady v Kathmandu horsi. Denne cca 14 hodin nejde v celem meste elektrina a male agregaty sice po celem meste delaji priserny ramus, ale nestaci napajet vsechno, co je na elektrice zavisle. Tak tedy zazivame trvaly boj o zasuvky.
Zdravim vsechny priznivce nasi CK tradicnim nepalskym pozdravem "Namaste".
Libor "Vsacan" Bures

 

 25.3.2011 Kathmandu

Pred dvema dny odletela nase mala skupinka (Zdenek Thoma - cestovatel a fotograf, vedouci vypravy, Milos Zabransky - kameraman a reziser a ja) z Prahy pres Moskvu a Dilli do Kathmandu. Let probehl celkem hladce az na skutecnost, ze na celni kontrole v Moskve nam zakazali pokracovat s lahvi Becherovky, kterou jsme vezli jako dar nasim nepalskym pratelum. Pod policejni kontrolou jsme tuto lahev museli zkonzumovat v rekordnim case cca 5 minut. Ukol jsme splnili a do Kathmandu jsme prileteli v dobre nalade.
Ihned po prijezdu jsme absolvovali nekolik setkani s lidmi, kteri nam pomohou uskutecnit celou akci "Manang 2011". Dnesni den jsme individualne podnikli "fotograficke safari" po Kathmandu a fotokarty se zacaly plnit momentkami z ulice, setkanimi s lidmi, ale i fotografiemi historickych pamatek mesta, ktere jsou pod ochranou UNESCO.
Nestastnou nahodou jsem znicil pri padu na zem zakladni objektiv 24-70 mm k fotoaparatu Nikon a tak ma nalada poklesla na bod mrazu, protoze nase cesta do hor jeste nezacala. Ale i v takovem meste jako je Kathmandu jsem nakonec nasel obchod, kde jsem musel zakoupit novy objektiv. Uleva byla velika a tak jsme to v nejblizsi hospode "Mountain Cafe" zapili nepalskym pivem "Everest".
Tady je ted 22.22 hodin mistniho casu a jsem rad, ze tento den jiz konci.
Good Night and "Namaste" Libor "Vsacan" Bures
 

 

13.3.2011 Vsetín

Vážení přátelé, příznivci CK VSACANTOUR - „Namaste“
pod názvem „Expedice Manang 2011“ si můžete průběžně přečíst něco z průběhu akce, na které se naše cestovní kancelář podílí a které se jako člen výpravy účastním. Podrobnosti o celé akci můžete sledovat na stránkách vedoucího expedice – cestovatele, fotografa a spisovatele Zdeňka Thomy (www.thoma.cz pod názvem Expedice Manang 2011).
Do odletu zbývají poslední dny a tak vrcholí příprava - zajištění potřebných léků, shromáždění nutné výstroje a fotografického vybavení a „balení báglů“. Na celou akci se moc těším, protože se do Nepálu vrátím po dlouhých 18 letech, takže mé vzpomínky na tuto zemi pod Himalájem už trochu „vybledly“.
Do Nepálu odlétáme ve středu 23.března 2011 z Prahy přes Moskvu a Dillí do Kathmandu. Naše cesta potom bude pokračovat autobusem a džípem do předhůří masívu Annapurny, do vesnice Syange…..a odtud už jen „po svých“ až do Manangu.
Pokud to bude možné z hlediska spojení, budu posílat krátké zprávy z cesty, které si můžete přečíst právě zde na: www.vsacantour.cz
Tak tedy „Namaste“ (tradiční nepálský pozdrav).
Libor „Vsacan“ Bureš

Akční nabídka

Novinky emailem

VSACAN TOUR s.r.o.

Propagujte i svojí stránku