Vydejte se poznat zemi, která je mnohem krásnější, než napovídá její stará pověst.
Kráska se špatnou pověstí
Albánii se někdy říká „kráska se špatnou pověstí“. A není těžké pochopit proč. Ještě donedávna byla v očích mnoha cestovatelů spojená hlavně s přísnou diktaturou, dlouhou izolací, krevní mstou, chudobou, politickou nestabilitou, mafií a historkami o turistech mizejících v horách. Zkrátka země, která na mapě Evropy dlouho působila trochu jako otazník.
Jenže právě tohle staré vnímání dnes Albánii vůbec nevystihuje.
Během posledních let se posunula z pozice turistického strašáka do role jednoho z nejzajímavějších evropských objevů. Je stále trochu divoká, velmi svá a místy nepředvídatelná, ale právě v tom spočívá její kouzlo. Největším rizikem dnes většinou nejsou mafiáni ani horské kmeny, ale spíše albánští řidiči a silnice, na kterých se občas zdá, že pravidla provozu jsou pouze volitelné doporučení.
Albánie je země kontrastů. Na relativně malém území se zde potkává tyrkysové moře, divoké hory, historická města, osmanská architektura, pravoslavné kostely, mešity, komunistické bunkry, jezera, výborné jídlo a pohostinní lidé. Chvíli máte pocit, že jste v Řecku, o pár hodin později projíždíte krajinou připomínající Alpy a večer sedíte v kavárně ve městě, kde se Balkán mísí s Orientem.
A právě tahle nečekaná pestrost dělá z Albánie zemi, která dokáže překvapit i zkušené cestovatele.
Země bunkrů a stín Envera Hodži
Aby člověk Albánii opravdu pochopil, musí alespoň trochu vnímat její minulost. Ta je v krajině přítomná dodnes — někdy nenápadně, jindy zcela doslova. Nejvýraznější připomínkou komunistické éry jsou betonové bunkry rozeseté po celé zemi. Nechal je budovat diktátor Enver Hodža, který Albánii vládl od roku 1944 až do své smrti v roce 1985.
Hodža se postupně rozešel s Jugoslávií, Sovětským svazem i Čínou a Albánie se pod jeho vedením uzavřela téměř před celým světem. V sílící paranoii se režim připravoval na invazi, která nikdy nepřišla. Výsledkem byl obrovský program takzvané bunkerizace, během kterého vznikly po celé zemi statisíce malých betonových staveb.
Dnes už bunkry neslouží armádě. Mnohé jen podivně trčí u silnic, na plážích, v kopcích nebo mezi domy. Některé se místním podařilo proměnit v galerie, muzea, sklady, kavárny, obchůdky nebo třeba tetovací studia. Většina z nich ale zůstala stát jen jako zvláštní betonová připomínka doby, kdy byla Albánie jednou z nejizolovanějších zemí Evropy.
Přesto ani tisíce bunkrů nedokážou zohyzdit nádhernou krajinu, kterou se Albánie pyšní. A právě příroda je často tím prvním, co návštěvníka donutí přehodnotit všechno, co si o této zemi před cestou myslel.
Albánské hory: divoké, zelené a neprávem přehlížené
Na severu země se zvedají Prokleté hory, známé také jako Albánské Alpy. Jejich vrcholy přesahují 2 600 metrů a patří mezi nejdramatičtější horské oblasti Balkánu. Už samotný název napovídá, že dobývat tento kraj nebylo nikdy jednoduché. Prudké štíty, hluboká údolí, úzké horské cesty a odlehlé vesnice z této oblasti dělaly přirozenou pevnost.
Dnes už sem naštěstí nemíří armády, ale turisté. Prokleté hory jsou rájem pro milovníky pěší turistiky, horských výhledů a míst, kde se čas pohybuje pomaleji. Nejznámější trasou je trek mezi vesnicemi Theth a Valbona, který patří k nejkrásnějším pěším cestám v jihovýchodní Evropě. Cestou se otevírají výhledy na ostré vrcholy, zelená údolí, horské louky a kamenné domy, které působí, jako by v krajině stály odjakživa.
Právě hory jsou také jedním z důvodů, proč je Albánie možná až překvapivě zelená. Na mapě leží poměrně hluboko na jihu Evropy, ale její horský reliéf zadržuje vláhu, napájí řeky a vytváří krajinu, která je mnohem pestřejší, než by člověk čekal. Albánie tak není jen zemí pláží, ale také hlubokých údolí, řek, pramenů a horských oblastí, které by samy o sobě vystačily na celou cestu.
Jezera, řeky a přírodní krásy Albánie
Voda je v Albánii přítomná v mnoha podobách. Kromě moře a horských řek se země se svými sousedy dělí hned o dvě významná balkánská jezera.
Na severu leží
Skadarské jezero, které Albánie sdílí s
Černou Horou. Je to největší jezero Balkánu a zároveň oblast
bohatá na ptactvo, mokřady a klidná zákoutí. Působí úplně jinak než rušná přímořská letoviska — tišeji, přírodněji a pomaleji.
Na východě pak najdete
Ohridské jezero, sdílené se
Severní Makedonií. Patří k nejstarším a nejhlubším jezerům Evropy a jeho okolí má výjimečnou přírodní i kulturní hodnotu.
Albánská část jezera je klidnější než známější makedonský břeh, což může být pro cestovatele spíše výhoda.
Za pozornost stojí také řeka
Vjosa, často označovaná jako jedna z posledních velkých divokých řek Evropy. Protéká nádhernou krajinou a ukazuje Albánii z úplně jiné perspektivy než slavné pláže nebo historická města. Právě na podobných místech si člověk uvědomí, že
Albánie není jen destinací pro letní dovolenou, ale zemí, která má překvapivě silný přírodní charakter.
Albánské moře: Jaderské, Jónské a slavná riviéra
A pak je tu samozřejmě moře. Albánské pobřeží se táhne od hranic s Černou Horou až po Řecko a nabízí několik velmi odlišných podob dovolené.
Na severu je pobřeží klidnější, plošší a místy více písčité. Oblast kolem Durrësu je dobře dostupná a oblíbená, zároveň ale patří k více zastavěným částem pobřeží. Směrem na jih se krajina postupně mění. Za městem Vlorë se Jaderské moře potkává s Jónským a pobřeží začíná být členitější, skalnatější a vizuálně mnohem působivější.
Právě jih Albánie je dnes nejznámější. Oblast kolem Himarë, Dhërmi, Sarandë a Ksamilu láká na pláže s tyrkysovou vodou, bílými oblázky a výhledy, které místy opravdu připomínají řecké ostrovy. Není divu, že se některým místům přezdívá „Maledivy Evropy“. S takovou krásou ale přichází i popularita. V hlavní sezoně bývá hlavně Ksamil velmi rušný a kdo čeká zapomenutý kout bez lidí, může být překvapen.
Za příjemný kompromis lze považovat oblast kolem Vlorë, průsmyku Llogara a poloostrova Karaburun. Najdete zde pěkné pláže, dramatické výhledy, možnosti výletů lodí i o něco klidnější atmosféru než v nejznámějších letoviscích na úplném jihu. A právě tady je dobře vidět, jak pestré albánské pobřeží je — jeden den můžete stát vysoko v horách nad mořem a o pár hodin později plout kolem skalnatých zátok s průzračnou vodou.
Tirana: barevná, živá a překvapivě příjemná
Hlavní město Tirana nebývá hlavním důvodem, proč lidé do Albánie cestují. Byla by ale škoda ji úplně minout. Právě tady totiž nejlépe uvidíte, jak se země mění.
Tirana je chaotická, hlučná, barevná a velmi živá. Na první pohled může působit trochu neuspořádaně, ale čím déle v ní jste, tím více začínáte vnímat její energii. Široké bulváry, kavárny plné lidí, moderní restaurace, trhy, zbytky osmanských památek i připomínky komunismu vytvářejí město, které možná není klasicky krásné, ale rozhodně je zajímavé.
Hlavním orientačním bodem je Skanderbegovo náměstí, pojmenované po albánském národním hrdinovi. V jeho okolí se koncentruje několik důležitých památek a institucí, ale skutečný život města se často odehrává spíše v kavárnách, parcích a večerních ulicích.
Za návštěvu stojí také muzea Bunk’Art a Bunk’Art 2, která přibližují komunistickou minulost země, represivní systém i atmosféru izolované Albánie. Silným místem je také House of Leaves, muzeum věnované tajné policii a sledování obyvatel.
Tirana dobře ukazuje, kam se Albánie posouvá. Vedle starých paneláků a stop diktatury zde vznikají moderní čtvrti, kavárny, bary a kreativní prostory. Je to město kontrastů, ale právě proto stojí za pozornost.
Krujë: město Skanderbega a symbol albánského odporu
Z Tirany se dá snadno vyrazit do města
Krujë, jednoho z nejdůležitějších historických míst Albánie. Leží na svahu skalnaté hory a už samotná poloha mu dodává zvláštní atmosféru. Z jedné strany se otevírají výhledy do krajiny, z druhé se nad městem zvedají hory, které připomínají, že právě tady se psaly důležité kapitoly albánských dějin.
Po Osmanech zde zůstala
kouzelná tržní ulička s kamennou dlažbou, dřevěnými obchůdky, koberci, starožitnostmi a suvenýry. Hlavním důvodem návštěvy je ale zdejší pevnost a muzeum albánského národního hrdiny
Skanderbega.
Skanderbeg, vlastním jménem Gjergj Kastrioti, žil v 15. století. V roce 1443 se postavil proti Osmanské říši a dokázal sjednotit řadu albánských rodů v odporu proti mnohem silnějšímu protivníkovi. Jeho boj trval až do jeho smrti v roce 1468.
Dodnes je považován za nejvýznamnější postavu albánských dějin a vše, co je v Albánii považováno za dobré, krásné či úctyhodné, je Skanderbegovo, počínaje náměstím a koňakem konče.
Možná jedinou Albánkou, která mu v mezinárodní známosti může konkurovat, je
Matka Tereza. Ta se narodila albánské rodině ve Skopje, dnešním hlavním městě
Severní Makedonie, takže
její vztah k Albánii je spíše kulturní a etnický než zeměpisný. Přesto ji Albánci vnímají jako součást svého příběhu.
Berat: město tisíce oken
Zatímco Krujë vypráví hlavně příběh odporu a národní hrdosti, Berat ukazuje Albánii z jiné, měkčí a malebnější stránky. Patří k nejkrásnějším městům v zemi a spolu s Gjirokastërem je zapsán na seznamu světového dědictví UNESCO jako vyjímečně zachovalý příklad osmanského města na Balkáně.
Berat je originální už na první pohled, protože se dělí na horní a dolní město. Horní část leží v pevnosti na kopci nad řekou Osum a otevírá se odtud nádherný výhled na dolní město, řeku i okolní hory.
Zvláštní na Beratu (a nejen na něm - je to v Albánii poměrně častý jev) je, že pevnost není jen mrtvou památkou a dodnes se v ní žije. Mezi hradbami najdete domy, úzké uličky, kostely, výhledy a místa, kde se historie přirozeně prolíná s každodenním životem. Historicky se zde nacházelo několik byzantských kostelů i mešit a v bývalém pravoslavném chrámu dnes najdete známé muzeum ikon malíře Onufriho.
Dolní město je postavené po obou stranách řeky ve svazích kopců. Domy stojí v řadách nad sebou a jejich bílá průčelí s velkým množstvím oken vytvořila přezdívku „město tisíce oken“. Když se na Berat díváte z druhé strany řeky, opravdu působí, jako by se na vás celé město dívalo zpět.
Gjirokastër: kamenné město Albánie
Jestli je Berat městem oken, pak Gjirokastër je městem kamene. Ne náhodou se mu říká „kamenné město“. Z kamene jsou zde nejen zdi a ulice, ale i střechy tradičních domů, což městu dodává naprosto osobitý vzhled.
Gjirokastër leží v malebném údolí na jihu Albánie a mnozí ho považují za jedno z nejkrásnějších míst celé země. S tím se dá těžko nesouhlasit. Nad městem se tyčí obrovská pevnost, pod ní se rozkládá staré centrum s obchůdky, kavárnami, restauracemi a kamennými domy. Ikonická je i křižovatka několika úzkých cest, které se potkávají na jednom místě a vytvářejí jeden z nejfotogeničtějších koutů města.
Stejně jako Berat ale ani Gjirokastër není jen hezkou kulisou. Má své důležité místo v albánské historii. Právě zde se narodil Enver Hodža, diktátor, jehož režim Albánii na desítky let odřízl od světa. Jeho rodný dům dnes funguje jako etnografické muzeum. Město tak v sobě spojuje krásu, tradici i nepříjemné kapitoly albánských dějin.
A právě v tom je Gjirokastër zajímavý. Není to uhlazené muzeum pod širým nebem, ale živé místo, kde každá ulička působí trochu tajemně. Ostatně jako celá Albánie.
Butrint: antické město u řeckých hranic
Pokud chcete vidět ještě starší vrstvy albánské historie, vydejte se na jih k archeologickému nalezišti Butrint. Leží nedaleko Sarandë, v blízkosti řeckých hranic, a patří k nejvýznamnějším památkám v Albánii.
Butrint je fascinující tím, kolik epoch se na jednom místě překrývá. Osídlen byl už ve starověku a postupně se zde vystřídali Řekové, Římané, Byzantinci i Benátčané. Při procházce areálem narazíte na zbytky divadla, lázní, baziliky, hradeb i benátské pevnosti.
Celé místo je navíc zasazené do krásné přírody mezi lagunami, lesem a vodními plochami. Díky tomu nepůsobí jen jako archeologické naleziště, ale jako tichý, zelený prostor, kde se historie objevuje postupně. Butrint je samostatně zapsán na seznamu UNESCO a patří k nejlepším výletům, které lze během pobytu na jihu Albánie podniknout.
Albánská kuchyně: jehněčí, zelenina, burek, káva a raki
Po dnech plných měst, hor a výhledů přijde vhod i další důležitá část albánské kultury — jídlo. Albánská kuchyně je ovlivněná Balkánem, Osmanskou říší, Středomořím i venkovskou tradicí. V mnoha surovinách a chutích připomíná sousední země, což dává smysl. Podobné klima, společná historie a staletí osmanského vlivu zanechaly v regionu silnou stopu.
Přesto má Albánie své vlastní nuance. Základ tvoří maso, především jehněčí a telecí, dále čerstvá zelenina, sýry, jogurt, bylinky, brambory, rýže a olivový olej. Jídla bývají poctivá, jednoduchá a často založená na dobrých surovinách spíše než na složité přípravě.
Ochutnat byste měli hlavně burek, slaný koláč z tenkého těsta plněný sýrem, špenátem, masem nebo zeleninou. Tradičním jídlem je také tavë kosi, zapečené jehněčí s rýží a jogurtem, nebo fërgesë, směs paprik, rajčat, sýra a koření. Na pobřeží se samozřejmě vyplatí dát si čerstvé ryby a mořské plody.
Sladkosti jsou výrazně orientální. Baklava, chalva, ořechy, sirup a listové těsto jsou všudypřítomné. Vše je po správném balkánském zvyku velmi sladké, takže se k tomu dokonale hodí silná hořká káva, na kterou Albánci nedají dopustit.
Káva je vůbec samostatnou kapitolou. Kavárny jsou důležitou součástí místního života. Sedět u kávy, pozorovat ulici a nikam nespěchat — to je v Albánii téměř společenská disciplína.
A i když je většina obyvatel formálně muslimská, Albánie je nábožensky velmi uvolněná země. Místní pálenka raki se pije poměrně běžně. Ochutnat můžete také albánské víno, jehož tradice sahá až do antiky, nebo koňak Skanderbeg, který nese jméno nejslavnějšího albánského hrdiny.
Kdy cestovat do Albánie?
Albánie je zajímavá tím, že do ní můžete cestovat v různých obdobích roku, a každé z nich nabídne trochu jiný zážitek.
Pokud chcete spojit poznávání měst, přírodu, již koupatelné pobřeží i příjemné počasí, nejlepší volbou bývá květen, červen, září a říjen. Teploty jsou snesitelné, moře je v září stále teplé a turistů je méně než v hlavní sezoně. Právě jaro a podzim se proto hodí pro ty, kteří chtějí Albánii opravdu poznat, nejen strávit týden u moře.
Červenec a srpen jsou vhodné pro klasickou letní dovolenou, případně pro kombinaci poznávání s odpočinkem. Teploty jsou vyšší, je zde větší množství lidí a rušnější atmosféra v letoviscích jako Ksamil, Sarandë nebo Dhërmi. Zároveň je v tomto období nejvíce slunce, světla, ovoce a moře je krásně teplé.
Hory jsou nejlépe dostupné přibližně od června do září, podle aktuálních sněhových podmínek. V Prokletých horách je ale dobré počítat s tím, že počasí se může měnit rychle a horské trasy vyžadují respekt. Albánie je sice dostupná a stále populárnější, ale v přírodě si pořád zachovává kus své divokosti.
Praktické informace před cestou do Albánie
Albánie není členem Evropské unie ani eurozóny. Oficiální měnou je albánský lek. Eura se na některých turistických místech přijímají, ale běžné placení je výhodnější v místní měně. Ve větších městech, hotelech a lepších restauracích lze často platit kartou, ale na trzích, v menších podnicích, horských oblastech nebo u drobných obchodníků je stále dobré mít hotovost.
Před cestou je vhodné ověřit aktuální vstupní podmínky, zejména platnost cestovního dokladu. Obecně ale Albánie patří mezi dostupné destinace a pro evropské cestovatele není administrativně složitá. Vstoupit do země můžete buď s cestovním pasem nebo občanským průkazem členského státu EU. Počítejte jenom s tím, že zde platí klasická hraniční kontrola jako u nás před zavedením Schengenu.
Doprava v Albánii se v posledních letech zlepšuje, ale stále je potřeba počítat s tím, že přesuny mohou trvat déle, než ukazuje mapa. Silnice na hlavních tazích bývají dobré, i když někdy dost zasekané, vedlejší a horské cesty ale mohou být úzké, rozbité nebo plné překvapení. Řízení je temperamentní a vyžaduje pozornost.
Albánie je dnes pro běžného cestovatele bezpečná země, přesto se vyplatí držet základní opatrnosti - bez ohledu na to, kam cestujete. Ve městech si hlídejte osobní věci, na silnicích buďte obezřetní a v horách nepodceňujte počasí, značení ani náročnost tras. Největší rozdíl oproti zavedenějším destinacím není v bezpečnosti, ale spíše v tom, že Albánie je pořád méně uhlazená a méně předvídatelná.
Co v Albánii určitě nevynechat?
Pokud cestujete do Albánie poprvé, ideální je spojit několik různých tváří země. Samotné pobřeží je krásné, ale byla by škoda zůstat jen u moře. Albánie nejlépe vynikne ve chvíli, kdy zažijete její historii, hory, města i přírodu.
Začít můžete v Tiraně, která ukáže současnou, živou a proměňující se Albánii. Odtud se nabízí výlet do Krujë, města Skanderbega a symbolu albánského odporu. Milovníci historických měst by neměli minout Berat a Gjirokastër, dvě perly osmanské architektury zapsané na seznamu UNESCO.
Na jihu stojí za návštěvu Butrint, antické město u řeckých hranic, které propojuje historii s krásnou přírodou. Pokud vás láká pobřeží, vydejte se do oblasti Vlorë, Karaburunu, Himarë, Dhërmi, Sarandë nebo Ksamilu. Každé z těchto míst má trochu jinou atmosféru — od klidnějších zátok až po oblíbené pláže s tyrkysovou vodou.
A pokud chcete zažít Albánii v její nejdivočejší podobě, zamiřte na sever do oblasti Thethu a Valbony. Právě tam pochopíte, že Albánie není jen letní destinace, ale země, kde se moře, hory a historie potkávají na překvapivě malém prostoru.+
Albánie jako neobjevený ráj? Ano, ale ne navždy
O Albánii se často mluví jako o
neobjeveném ráji. Je na tom kus pravdy. Země nabízí nádhernou přírodu, silnou historii, krásné pláže a stále poměrně autentickou atmosféru.
Zároveň je ale fér říct, že Albánie už dávno není úplným tajemstvím. Turismus zde rychle roste a nejznámější místa, zejména na jihu pobřeží, jsou v sezoně čím dál rušnější. Kdo proto čeká zemi bez turistů, může být překvapen.
Kdo ale hledá místo, které je stále syrovější, živější a méně uhlazené než většina středomořských destinací, ten bude v Albánii pravděpodobně nadšený.
Albánie není dokonalá. Místy je chaotická, někdy drsná, občas nevyzpytatelná. Jenže právě díky tomu působí opravdově. Je to země, kde za jedním rohem najdete betonový bunkr, za druhým kavárnu plnou lidí, za třetím osmanskou uličku a za dalším výhled na moře, který by bez problémů obstál i v katalogu řeckých ostrovů.
A možná právě proto tolik překvapuje.
A pokud se chcete nechat překvapit i vy, máme v nabídce krásný zájezd, který spojuje odpočinek u moře s objevováním toho nejlepšího. Vyrazit můžete dvakrát ročně, a to
autobusem nebo
letecky.
Autor článku