Otazníky i obavy v očích účastníků a natěšených turistů bylo více než hmatatelné. Zůstávám v klidu. Vím, že nejhustším deštěm právě projíždíme a mraky se stěhují k nám do Čech, zatímco v Rakousku nás už bude čekat velmi příjemné počasí.
Kouzlo méně známých Ötztalských Alp
S nějakou sprškou se musí počítat, ale to už k horám patří. K horám… tolik oblíbeným Tyrolským, neboli přesněji Ötztalským Alpám. Patří sice k těm vzdálenějším částem rakouských Alp, ale možná právě proto nejsou tak masově navštěvovány a zachovaly si své kouzlo. Možná některá údolí působí i trošku ospale, o to více je možné užívat si nerušeně neskutečné krásy přírody. Navíc v této části Alp najdeme spousty vrcholů patřící k těm nejvyšším v Rakousku – mezi nimi i známá Wildspitze se svými 3774 m n.m.. To už stojí za tu cestu.
První kroky Pitztalským údolím a tyrkysové soutěsky
Čekají tady na nás dvě zajímavá údolí Pitztal a Kaunertal, která leží paralelně vedle sebe, oddělené „pouze“ 3500m vysokými vrcholy skalního masivu. Začínáme Pitztalským údolím a to hezky odspodu od nejnižších míst, tedy od vody, od soutěsek. Nejdříve nás čeká seznámení s říčkou Pitze, která už podle jména se klikatí celým Pitztalským údolím. Na divokou vodu klestící si cestu mezi skalisky v soutěsce Pitzenklamm máme možnost shlédnout i z ohromného visutého mostu BENNI-RAICH BRÜCKE. Výhledy z něj i na něj jsou úchvatné, a proto je to jedna z našich prvních „povinných“ fotopauz. Poblíž mostu mnozí z nás uvítají příjemnou restauraci zasazenou vkusně do okolní přírody. Kafe či pivo po procházce teď opravdu přijde vhod. Cestou na hotel si ještě projdeme o něco výše jinou soutěsku - Pitzschlucht. I tady se necháme okouzlit skalisky ve vodě i kolem ní a hlavně tou průzračně čistou, tyrkysovou ledovou vodou. Jako první ochutnávka Pitztalu dobrý. Jedeme na hotel, který máme téměř uprostřed údolí. Je to místo tiché, klidné, mezi horami a opět poblíž nám už známé říčky Pitze, která nás nejeden večer zláká ještě k procházce kolem jejího toku. Rodinný hotel nás uvítal s otevřenou náručí a majitelé se o nás starají jako o vlastní. Jejich vstřícnost, starostlivost a naprosto luxusní kuchyně nás velmi příjemně překvapila. Tady se nám bude dobře spát a odpočívat mezi jednotlivými nabitými dny…
Ledovcovým expresem do říše třítisícovek
Hned další den nás totiž čeká jízda! Nejdříve našim autobusem až nahoru do nejzazšího místa v Pitztalském údolí, kam se dá ještě dojet autobusem. Odtud přesedáme na ledovcový expres, který si razí nekompromisně cestu nitrem hory a dál šplhá pořád nahoru. Po výstupu z expresu nás čeká pokochání se nejen výhledy na okolní 3- až skoro 4- tisícové vrcholy , obhlídka posvátného uměleckého díla, které by tady v té výšce 2900m n.m. asi nikdo nečekal – je to Kaple bílého světla. A i tohle je teprve mezizastávka, protože nás čeká cesta ještě výše. Využíváme opět naši pitztalskou kartu, se kterou máme většinu lanovek zdarma, a vyvezeme se do úctyhodných 3440 m n.m. Chviličku si zvykáme na novou nadmořskou výšku a hned jak se přestane točit hlava, jde se na průzkum vrcholu Hintere Brunnenkogel a jeho blízkého okolí.
Káva s výhledem a zrcadlení v jezeře Riffelsee
Hory nás mají rády, protože počasí je úžasné a my můžeme pozorovat nejen sluncem zalitý Pitztalský ledovec, který máme jak na dlani, ale i okolní velikány – mezi nimi tolik známá Wildspitze, druhá nejvyšší hora Rakouska. A kdo má pokoukáno na všechny strany, může se jít ohřát do luxusní, nejvýše položené kavárny v Rakousku s výstižným názvem Cafe 3440. Mnozí z nás kavárny využijí, protože dát si kafe takhle vysoko a s takovými - jeden by řekl až kýčovitými - výhledy, to se prostě musí využít! Po kochačce sjíždíme dolů a autobus nás převeze jen o kousek dál. Je načase také trochu protáhnout nohy a nejen se kochat a vozit. ☺ I Když u toho kochání zůstaneme vlastně všechny dny našeho zájezdu, a to i teď. Vyjíždíme opět lanovkou nahoru, tentokráte k vysoko položenému jezeru Riffelsee. Tady už se rozdělujeme. Kochačům stačí procházka kolem jezera či posedět na terasách místních restaurací a ti, co si opravdu chtějí máknout, šplhají mnohdy neznatelnou pěšinou nahoru do výšky 2440 m na horní planinu. Je to tu jiné než na sousedním ledovci. A ptáte se, jestli pěknější? Ne, jen jiné, jinak krásné. Na kouzelné panorama vrcholků hor odrážejících se v průzračné hladině jezera asi nikdo z nás nezapomene… A kdo ještě nemá dost, tak se od autobusu vydává s tlupou našich nejaktivnějších nadšenců kolem již známé říčky Pitze dolů údolím až k hotelu. Ano, to vše se dá zvládnout za jediný den – a na pohodu.
Den podle vlastního gusta a vůně borovice limby
Další den byl ve znamení: „Jaký si ho uděláš, takový ho máš.“ Začali jsme společně, ale jelikož jsme se celý den pohybovali v přehledném terénu nad vesnicí Jerzens, mohl každý po důkladném objasnění možností průvodkyní, přecházet volně mezi lanovkami a volit si takové trasy a lanovky, na které se zrovna cítil. Vrchol Sechszeiger, ze kterého je panoramatický výhled široko daleko, si ale nikdo ujít nenechal. Kdo už měl dost výhledů, chození v terénu a jezdění lanovkami, tak navštívil dole ještě příjemný, zážitkový Zirbenpark, neboli park borovice limba, která je tak typická právě pro Tyrolské Alpy. Kořalku neboli „šnaps“ ze šišek této borovice je možné ochutnat v každé dobré horské chatě či restauraci právě tady.
Adrenalinová jízda Kaunertálskou ledovcovou silnicí
Pátý den jsme si odskočili do vedlejšího údolí Kaunertal. No odskočili, řidič autobusu by to tak určitě nenazval ☺, protože ho čekala obávaná a náročná Kaunertálská ledovcová silnice. Už podle názvu lze asi malinko vytušit, o co se jedná, a že to asi nebude nic pro slabé povahy: na 26 kilometrech 29 ostrých zatáček, 1500 metrů převýšení - to jsou klíčové údaje, "tyrolské cesty k věčnému ledu". Když se k tomu občas přidají i ne úplně příznivé povětrnostní podmínky, je to celkem minimálně napínavá kombinace. Pro nás pasažéry je to krásná výhledovka z oken autobusu. Pro řidiče to byla naopak velká výzva. Až se nám tajil dech a ne vždy je dobré sedět úplně vepředu a vidět vše, co je, nebo co spíš mizí (silnice) před autobusem. Na některých místech jsem si i zakázala dívat ven a cokoliv říkat do mikrofonu, abych svými reakcemi na cestu neděsila zbytek osazenstva v autobuse. Ale nebylo nutné se ničeho obávat. Počasí nám přálo a náš řidič Martin bravurně vystoupal a projel všechny serpentiny a zákruty tam i zpět.
Mizející krása tajícího ledovce
Ve spodní stanici lanovky Karlesjochbahn nás měla čekat první zajímavost. Ale příroda a globální oteplování tomu chtělo jinak. Těšili jsme se na ledovcovou jeskyni vyhloubenou přímo v Kaunertálském ledovci. Jeskyně už ale není jeskyní. Proces odtávání ledovců se totiž děje i tady, ať to chceme vidět nebo ne. O to víc si všichni uvědomujeme vděčnost za to, že ještě můžeme vidět alespoň to, co z jeskyně a tedy i ze spodní části Kaunertálského ledovce zůstalo. V této části Alp díky vysoké nadmořské výšce, je ještě možné ledovce pozorovat, ale ustupují docela rychle. Kdoví, co tu zbyde za pár desítek let. Každé léto nemilosrdně ukrajuje z ledovců i desítky metrů. Horní část ledovce naštěstí ještě drží, ale celoroční lyžování na ledovcích už je i v těchto oblastech minulostí.
Jednou nohou v Rakousku, druhou v Itálii
Vyjíždíme nahoru lanovkou Karlesjochbahn na zajímavé místo. Tentokrát nejde pouze o nadmořskou výšku (opět přes 3000 m n.m.), ale i to, že horní stanice lanovky končí přímo na hranici dvou států: Rakouska a Itálie. A to není všechno, protože i švýcarská hranice odtud také není daleko. Takže můžeme ve finále být jednou nohou v Rakousku, druhou v Itálii a přitom mít výhled na švýcarské hory. Což mnozí z nás využívají na fotografování. Z vyhlídkové plošiny Dreiländerblick se nám otevírá fantastický, panoramatický výhled na nejvyšší vrcholy všech tří států.
Loučení s tyrolskou pohostinností
Zájezd se už pomaličku blíží ke svému konci. Poslední večer nám ještě syn majitelů hotýlku zahrál pár místních tyrolských písní na harmoniku. A to byl jeden z posledních dílků skládačky zájezdu po Tyrolských Alpách. Děkujeme majitelům za vřelé přijetí i jejich služby. Vůbec, ale fakt vůbec se nám odtud nechce. Se smíchem vzpomínáme na obavy na začátku naší cesty z deště. Zájezd se po všech stránkách velmi vydařil a to i díky úžasné skupince nadšených lidí, kteří se ho účastnili. A i já jako průvodkyně vidím, jak Ötztalské Alpy se svými malebnými údolími Pitztal a Kaunertal opět nezklamaly, a že si opět získaly další srdce našich klientů.
Poslední zastávka v Innsbrucku
Sjíždíme už naposledy dolů Pitztalským údolím. Cestou se loučíme s místy, která jsme za těch pár nabitých dnů tady mohli poznat. Na zpáteční cestě ještě ale zakončujeme náš zájezd ve městě, které zná snad každý fanda zimních sportů, a které svou malebností pohladí i nás. Procházíme společně hlavním městem spolkové země Tyrolsko - Innsbruckem, a kromě zajímavých památek ještě pořád náš pohled přitahují hory na pozadí… hory, které když jednou člověk pozná, už ho nepustí.
Autor článku