Nebylo to tak ale vždy: Zanzibar má za sebou poměrně složitou a dramatickou historii. Kromě zmíněných kvalit má totiž ještě jednu výhodu, a tou je strategická poloha blízko pobřeží Tanzanie na východě Afriky, jen kousek pod rovníkem. Právě díky své poloze se stal už ve starověku a středověku cílem obchodníků z Persie, Arábie a Indie. A mohl za to vítr.

Na Zanzibaru totiž odjakživa foukaly monzunové větry, které dvakrát ročně mění směr: v zimě foukají prakticky rovnou čarou od Arabského poloostrova na jih, v létě pak opačně. Pro obchodníky tak i v době, kdy lodě byly jenom dřevěné kocábky, bylo poměrně jednoduché na ostrov doplout. To dalo vzniknout nové svahilské kultuře: unikátní směsi afrického, arabského a indického světa. Ta je zde dodnes výrazná ve formě gastronomie, ve které se právě tyto vlivy míchají (kari, rýže, koření), architektury (např. různých typů historických vrat a dveří ve starém městě Stone Town) nebo v jazyku, který se odsud rozšířil do většiny východní Afriky - svahilštině.

Byli to právě Arabové, kdo na Zanzibar přivezl dva největší druhy obchodu: koření a otroky. Když sultán z Ománu poprvé uviděl Zanzibar, říká se, že se zhluboka nadechl a pronesl: „Tady voní peníze.“ A nemýlil se. Zanzibar měl ideální klima i úrodnou půdu a rychle se z něj stalo hlavní světové centrum výroby koření, především jeho tehdejšího “krále” - hřebíčku. Kdo vlastnil plantáž, bohatl rychleji než evropská šlechta. K tomu ale potřeboval pracovní sílu. I proto, ale hlavně kvůli perfektnímu umístění ostrova a jednoduchosti dopravy díky monzunům, se zde shromažďovali otroci z Afriky, kteří byli hodnoceni, prodáváni a exportování především na Arabský poloostrov. Dodnes jsou v podzemí Stone Townu cely, ve kterých byli drženi.

Celý obchod s otroky byla příležitost pro Velkou Británii, která si na ostrov brousila zoubky. Pod záminkou “boje proti otroctví” se chtěla zmocnit kontroly nad obchodními cestami. Tu získala v historicky nejkratší válce - trvala pouhých 38 minut - kdy Britská flotila poslala několik dobrých ran z děla na sultánský palác a bylo hotovo. Sultán uprchl na kontinent, nově dosazený vládce podepsal vše, co Britové chtěli, otroctví se oficiálně zrušilo (i když nelegálně probíhalo ještě ve 20. století), Británie získala kontrolu nad ostrovem a zavedla jízdu vlevo, které zde spolu s britskými zásuvkami zůstalo dodnes.

Zanzibar pak čekala poslední krvavá kapitola, když se Britové v roce 1963 poroučeli z ostrova pryč. Místní už měli plné zuby cizí nadvlády, a tak během krátké revoluce vyvraždili arabské i indické obyvatelstvo. Zanzibar se na krátkou chvíli stal nezávislým, ale už v roce 1964 došlo ke sloučení s Tanganikou. Nový název Tanzanie krásně tyto dvě oblasti spojil.

Dnes už jsou turbulentní dějiny jen historií a Zanzibar zažívá v posledních cca 5 letech výrazný turistický boom. Jezdí se sem nejen za krásnými tropickými plážemi, ale stále také za kořením, které se stalo jedním z hlavních turistických taháků ostrova.

Život na ostrově je poklidný: nežijí zde žádná velká, nebezpečná zvířata, v oceánu jsou jen malí žraloci, a ani ten nejchudší tady neumře hlady: vody jsou plné ryb a na stromech vždy dozrává něco, co se dá sníst. Ti bohatší vlastní kravičky, které jim pomáhají i při opracovávání políček, a volně si tady chodí - třeba na večerní procházku mezi hotelem a pláží.

Zajímavé je, že spousta domorodců neumí plavat, i když žijí na ostrově. Je pro ně proto doslova požehnáním, že celé východní pobřeží leží na skalním prahu. Díky tomu jsou zde výrazné odlivy, kdy voda couvne místy až o kilometr. Zanechá po sobě loužičky, které jsou tak akorát hluboké na to, aby se v nich mohly koupat děti, dospělí sbírat mořské plody, všichni se tak nějak procházet nebo třeba koupat psy. Občas se k celému koloritu přidá muezzin svolávající k modlitbě nebo nějaký z Keni zbloudilý Masaj, který zve do svého obchůdku, a taky všudypřítomné “hakuna matata” - neboli nic není problém a všechno je v pohodě.

Kendwa je jedním z mála míst na Zanzibaru, kde se příliv a odliv téměř neprojevují. To znamená, že si koupání v moři užijete kdykoliv během dne, což je na ostrově výjimka. Pláž tu tvoří jemný, téměř pudrový písek, který nepálí ani v poledne – ideální pro dlouhé procházky bosky. Atmosféra v Kendwě je klidnější než v sousední Nungwi, což ocení ti, kteří hledají odpočinek, prostor a pohodlí bez davů.

Navíc odtud vyplouvají výlety na lodi při západu slunce – tzv. „sunset dhow cruises“, kdy se pluje na tradiční dřevěné plachetnici s výhledem na hladinu zbarvenou do zlaté a oranžové.

Nungwi je nejživější a turisticky nejrozvinutější oblast Zanzibaru. Najdete tu kombinaci krásné pláže, bohatého podmořského života, restaurací a místní kultury.

Co dělá Nungwi výjimečným, je možnost vidět tradiční stavbu dřevěných lodí dhow přímo na pláži. Místní řemeslníci tu každodenně opracovávají dřevo, ohýbají trámy a staví lodě bez strojů – stejným způsobem jako před staletími. A pokud vás láká podmořský svět, právě odsud se pořádají výlety za šnorchlováním a potápěním k nedalekým korálovým útesům.

Kizimkazi, rybářská vesnice na jihu ostrova, je známá především díky možnosti pozorovat delfíny v jejich přirozeném prostředí. Na rozdíl od komerčnějších zážitků jinde tady často uvidíte menší skupiny lodí, a s trochou štěstí i delfíny, kteří se k lodím přiblíží sami. Výlety probíhají brzy ráno, kdy je moře klidné a šance na setkání s těmito inteligentními savci nejvyšší.

Zároveň je Kizimkazi místem, kde můžete okusit klidný, venkovský život ostrova, bez turistického ruchu. Najdete tu jednu z nejstarších mešit v regionu a můžete si vychutnat čerstvé ryby nebo ovoce zakoupené přímo od místních. Pro ty, kdo hledají autentičtější tvář Zanzibaru, je to ideální zastávka.

Národní park Jozani Forest je jediným skutečným pralesem na Zanzibaru. Nachází se ve střední části ostrova a je domovem endemitního druhu opice – guerézy červené (Red Colobus Monkey), kterou ve volné přírodě jinde neuvidíte.
Jsou zvyklé na přítomnost lidí, takže se k nim dostanete poměrně blízko, a přitom bez narušení jejich prostředí.

Součástí prohlídky je také procházka mangrovovým lesem po dřevěných chodnících, kde si člověk uvědomí, jak důležitou roli tyto ekosystémy hrají při ochraně pobřeží a biodiverzity. Jozani je ideální zastávkou pro ty, kdo chtějí Zanzibaru porozumět i jinak než přes plážový ručník.

Zanzibar se přezdívá „Ostrov koření“ – a návštěva místní farmy vám rychle vysvětlí proč. Během interaktivní prohlídky uvidíte, jak roste vanilka, hřebíček, muškátový oříšek nebo skořice. Můžete si vše osahat, přivonět, ochutnat.

Mnoho návštěvníků odjíždí překvapeno tím, kolik rostlin, které známe jen jako suroviny v kuchyni, má fascinující vzhled a netušeně silné aroma i široké využití. Návštěva farmy koření je nejen zážitkem pro smysly, ale i cestou do minulosti, která stála u zrodu bohatství ostrova.

Historické centrum Zanzibaru – Stone Town – je zapsáno na seznamu UNESCO. Úzké uličky mezi kamennými domy, masivní vyřezávané dveře, směs arabské, perské, indické a evropské architektury – to vše dohromady tvoří místo, které působí víc jako živý organismus než město.

Stone Town je také místem, kde se odehrály důležité kapitoly africké historie – včetně obchodu s otroky. Můžete zde navštívit tržnici, bývalou katedrálu i podzemní kobky, kde byli otroci drženi před převozem. Vedle toho ale ve městě najdete i hudební kluby, kavárny, galerie a životní rytmus, který se nikde jinde neopakuje.

Zažijte toto všechno a ještě mnohem více na poznávacím zájezdu s Vsacan Tour. Utečte před českým sychravem do tohoto malého ráje a nechte se vtáhnout barvami, vůněmi a chutěmi do jednoho z kulturních center Afriky: https://www.vsacantour.cz/stowe-town-jozani-forest-kendwa-beach-prison-island