Země překvapí svou vyspělostí a přátelskou mentalitou Slovinců, kteří neuvěřitelně chrání a pečují o svůj zděděný poklad – svou zem, přírodu i kulturní památky. Všude je čisto, upraveno, bezpečno. Země bez plotů, protože zde nejsou potřeba – to mluví za vše. Navíc Slovinci stejně jako my patří ke slovanským národům a díky jisté podobnosti jazyka, nemusí mít našinec obavy do Slovinska vycestovat. Na našem zájezdu se hned první den seznamujeme s městečkem Ptuj. Tomuto nejstaršímu slovinskému městu vévodí na kopci Ptujský hrad. Z jeho hradeb se kocháme úchvatným pohledem na město i širokou řeku Drávu, která tudy protéká. Dokonce dohlédneme až za město, kde se řeka Dráva rozlévá do velkého Ptujského jezera. Po kochání se výhledem sbíháme do centra typickými, starými a úzkými uličkami těsně pod hradbami. Někteří klienti už chvílemi dávají najevo malou obavu, kam nás to ta průvodkyně proboha vede?? Je první den, důvěra se teprve buduje ;-). Průvodkyně dobře ví, kam míří – uličky ústí vlastně přímo v centru městečka a to na Slovenskim trgu – Trojhranném náměstí. Tady se zastavujeme, protože přímo před sebou máme ty nejdůležitější památky starobylého centra Ptuje. Vzácný Orfeův památník zde stojí už od 2. století našeho letopočtu. Jeho historii psali už Římané a za středověku sloužil jako pranýř. Když zvedneme hlavu o něco výše, uvidíme městskou věž – dominantu tohoto náměstí. Kvůli dřívějším neshodám s vrchností má městská věž hodiny pouze ze tří stran – na straně směrem k hradu hodiny chybí. Že by menší pomsta měšťanů? Hned za věží vykukuje další důležitá památka Ptuje – kostel sv. Jiří ze 12. stol. V kostele se nachází vzácná dřevěná gotická socha sv. Jiří – patrona kostela i celého města. Při rozchodu se rozprchneme po maličkém centru městečka, někteří se osvěží zmrzlinou, jiní se courají po centru a objevují další zákoutí, nebo si jen tak sednou do parku u kostela. Ať tak či onak, každý si najde svůj způsob, jak nasát atmosféru tohoto starobylého města. Společně pak pokračujeme kolem Minoritského kláštera k řece Drávě, která se tváří trochu rozvodněně. Zároveň se začínají stahovat mračna a nám hrozí pořádný slejvák. Už se moc proto nezdržujeme a jdeme po nábřeží dál do spleti uliček kolem muzeí k Dominikánskému klášteru a odtud už je to jen kousek zpět na parkoviště pod hrad. Při příchodu k autobusu začínají padat první těžké kapky a sotva se autobus rozjede, spustí se průtrž. Děkujeme počasí, že vydrželo i krásnému městečku, které jsme měli možnost poznat.

Slovinsko je země bohatá mimo jiné i na přírodní krásy, a to máme možnost poznat už hned druhý den našeho zájezdu. Naším dnešním “tématem” je živel vody. Začínáme úžasným vodopádem Peričnik. Tento vodopád je opravdu prožitkový, protože voda padá ze skalního převisu a návštěvník má možnost projít přímo za vodopádem. Je to nezapomenutelný zážitek a i když někteří účastníci zájezdu mají malinké obavy, nenechají si tuto příležitost a možnost ujít a statečně vykračují ke skále s vodopádem – i za cenu, že vyjdou malinko smočení vodní párou. Kousek od vodopádu nás pak čeká v městečku Mojstrana muzeum horolezectví a slovinského alpinismu. Nejdříve zhlédneme film v češtině o tom, jak se vyvíjel alpinismus ve Slovinsku. Muzeum je zaměřeno hodně interaktivně a zážitkově, takže si např. s 3D brýlemi můžeme stoupnout nad propast a zjistit, co na to náš žaludek. Nebo můžeme vyzkoušet svou odvahu a zjistit, jak bychom se cítili při letní bouřce vysoko v horách. Speciálně upravená kabina totiž nabízí tuto velmi zdařilou a věrohodnou imitaci bouře. Z kabiny se ozývají i výkřiky, ale když se otevřou dveře, aby se vpustila dovnitř další nedočkavá skupina, je vidět, jak se všichni účastníci šťastně a trochu šibalsky usmívají. Do toho mačkáme v muzeu různé čudlíky a obrazovky a vyskakují na nás zvuky zvířat žijících v horách a jiné záležitosti. No a pak vyjdeme z muzea a vysoko na skalní stěně před muzeem sledujeme nějaké malé barevné hýbající se tečky – kdo má dalekohled, může sledovat horolezce „naživo“ a nejen v muzeu. No prostě nádhera! A pokračujeme dál ve znamení vodních živlů k jezeru Jasná. Chvíli se kocháme tímto neskutečně krásným a ledovým jezerem. Voda je tak svíravě chladná, že i v horkých měsících má člověk pocit, že mu umrzne všechno, co do jezera byť jen na chvíli smočí ☺. Když už není zážitek na tělo, tak oči rozhodně nepřijdou zkrátka. Toto místo je velmi příjemné a klidné pro spočinutí a v kombinaci s horskými štíty na obzoru, je to prostě pohádková scenérie pro oko našince opravdu nevídaná. Od jezera Jasná pak scházíme vesele příjemnou cestičkou klikatící se mezi stromy podél malé řeky Pišnica. Je to moc příjemná a pohodová procházka se zurčící průzračnou říčkou. Neustále odbíháme a někdo loví ty nej nej záběry do rodinného cestovatelského alba, jiný zas jen tak hladí řeku pohledem. Říčka nás dovede do městečka Kranjska Gora. Někteří z nás se rozpomínají, že to tady vlastně moc dobře znají ze svých zimních dovolených. A mají pravdu, jedná se totiž o skutečně velmi vyhledávané lyžařské středisko. A v tomto lyžařském duchu vlastně je i naše další zastávka, kterou je Planica. Nenápadné místo s nápadnými skokanskými můstky hostilo v minulosti závody Světového poháru ve skocích na lyžích a dokonce je tu v budově ukrytá celoročně užívaná běžkařská dráha. Někteří z nás neodolali a i v tom letním oblečení jsme tam museli vběhnout a vyzkoušet, jak dovede být sníh v parném létě příjemný – ale ne na dlouho!! Den končíme opět vodou. V Rateči nás čeká posvátné místo pro Slovince – vyvěrá tu totiž přímo ze země jeden z pramenů řeky Sávy – Sáva Dolinka. Pohled na dno jezera je tajemný a nezapomenutelný.

Po včerejším dni ryze v přírodě nás dnes čeká civilizace a to přímo centrum Slovinska – hlavní město Lublaň. Do historické části města vstupujeme symbolicky po Dračím mostě hlídaném na obou stranách 4 draky. Drak je symbolem města Lublaně a podle legendy svatý Jiří zabil svého draka právě tady v Lublani. Od mostu si to namíříme přes náměstí Valentina Vodnika k Lublaňskému hradu, který ční, jak už to tak u hradů bývá, vysoko nad městem. Výstup ale stojí za to. Na hradě se umně mísí jeho původně historický vzhled s moderními zrekonstruovanými prvky. Hrad je velmi členitý a to se nám moc líbí, skutečně to tu žije. Jsou tu muzea, možnost historických prohlídek, konají se tady různé kulturní akce. Člověk by strávil hodiny procházením všech budov, zákoutími hradu i sklepení a kocháním se úchvatnými vyhlídkami na město. Pokračujeme ale prohlídkou města a to další dominantou – katedrálou sv. Mikuláše, kterou dokonce navštívil v r. 1996 i papež Jan Pavel II. Procházíme v centru přes jednotlivé náměstíčka a prostranství, které jsou vlastně jedno velké tržiště. Nacházíme tady starou dobrou ruční práci ať už formou výpěstků, kulinářských dobrot, tak i krásné suvenýry pro potěchu oka. Rozhodně je z čeho vybírat. Stánky najdeme i v Plečnikově arkádě, která tržiště lemuje, a někteří trhovci dokonce našli svá místečka i na nábřeží řeky Ljublanice. Miluju to procházení se po městě, nakukování do stánků, navazování kontaktu s místními, zasmát se s nimi, pochválit krásné zboží. A pak si dát dobrou kávu na nábřeží a sledovat rušný život na řece, kde se míjí turistické lodě s nadšenci na kánoích místního dětského vodáckého oddílu. Z nábřeží už je to jen kousek do centra Lublaně přes Trojmostí – kde se přes řeku klenou skutečně 3 mosty postavené vějířovitě vedle sebe. Užíváme si nádherné město, pulzující rušným životem, ale zároveň s klidnými zákoutími u řeky nebo v parcích. Při návštěvě tohoto města pozor na cyklisty – mají tady vždy a všude přednost! Alespoň se tak tváří a jezdí tady skutečně neohroženě rychle, takže je dobré se jim klidit z cesty. Díky vášni místních pro kola se alespoň odlehčila místní automobilová doprava. ☺ Z města se přesouváme opět do přírody a tuto změnu všichni uvítáme díky vyšším teplotám, které venku vládnou. Jdeme totiž do Škocjanských jeskyní. Tyto jeskyně jsou jednou z nejvyhledávanějších přírodních památek ve Slovinsku a právem se pyšní svým zápisem do seznamu památek UNESCO. Jeskyně, které mají na délku téměř 6km, vyhloubila převážně řeka Reka, která tímto útvarem protéká. Prostory jeskyní jsou místy tak obrovské, že si připadáme jak na dobrodružné výpravě v některém z románů J.R.R. Tolkiena. Když zahlédneme přes obrovský dóm daleko před námi skupinku návštěvníků, připadají nám v těch kouzelných a krásně nasvícených prostorech jak trpaslíci a hobiti zároveň. Při prohlídce kromě krápníkových výzdob můžeme sledovat i řeku Reku, která se nám tady ukazuje ve všech jejích podobách – od klidné hluboké říčky přes divokou řvoucí vodu až po její vodopády. Když si představíme, že tyto obrovské jeskyně vyhloubila právě voda, jen těžko si dovedeme představit tu sílu a vytrvalost tohoto živlu. Když vycházíme z jeskyní na světlo a vyjíždíme výtahem k parkovišti, pořád jsme malinko v transu a němém úžasu a ještě chvíli v nás doznívá prožitek z těchto jeskyní. Dokonce i hovor mezi námi trochu utichl… Kdo to neviděl, nepochopí…

Čtvrtý den začínáme trochu divočinou. Hned ráno totiž přejíždíme k jednomu místu v přírodě, které díky své nedostupnosti zůstalo až do r. 1891 skryté lidským očím. Tím místem je soutěska Vintgar. Protéká jí divoká říčka Radovna a průchod touto soutěskou je prostě neopakovatelný zážitek. Procházíme na dně soutěsky v těsné blízkosti řeky. Dřevěné chodníčky nás vedou chvíli po levém, chvíli po pravém břehu řeky. Několikrát přecházíme přes někdy klidnou a někdy bouřlivě se valící vodu této horské říčky. Obdivujeme čistou a nádhernou zelenkavou barvu vody i okolní skály, kterými si říčka proklestila cestu. Celou scenérii dokresluje ranní mlhavý opar na řekou. Další pohádkové místo Slovinska, které prostě nemůžeme vynechat. Východ ze soutěsky je korunován vodopádem, ve kterém nám dokonce na rozloučenou lom světla vykouzlí duhu. Od jedné vody se přesouváme k další – tentokrát té stojaté. Jezero Bled je taktéž jedním z nejvyhledávanějších míst Slovinska, a pokud člověk alespoň krátce Slovinsko navštíví, pak se mu právě Bled s jezerem, ostrovem a Bledským hradem vryje hluboko do paměti. Je to opravdu pohádkové místo, kde se dá strávit skoro celý den a pořád je co objevovat. My jsme si pronajali loďky, tzv. pletny se zdatnými pletnaři, kteří nás na vlastní pohon (motory na jezeře neuvidíte ani neuslyšíte) dovezou na kouzelný a dříve pro Slovany posvátný ostrůvek Bled. Tam kromě procházky po ostrově a návštěvy muzea si člověk prostě MUSÍ zazvonit na zvon přání v místním kostelíku Nanebevzetí Panny Marie. Po návratu na pevninu se procházíme kolem jezera a po městečku a ti, co rádi zdolávají výzvy, nemohou minout Bledský hrad, který se tyčí na městečkem a dohlíží z vrchu na celé jezero. Hrad nás uchvátí nejen svou členitostí a velmi hodnotnými expozicemi, ale také svými výhledy. S ledovým frapé na jedné z teras hradu, s horkým sluncem nad sebou a větrem ve vlasech je to prostě zážitek, který se nedá přenést nebo popsat. To se musí zažít.

Poslední den se ráno trochu zdráháme nastoupit do autobusu, protože nás už čeká návrat domů. Naštěstí máme na zpáteční cestě ještě jednu velmi příjemnou zastávku a to v termálních lázních Terme 3000 v Moravských Toplicích. Necháme svá těla odpočinout před zpáteční cestou v černé vodě minerálních pramenů ve velkém areálu těchto lázní a vzpomínáme na zážitky posledních dní. Všichni cítíme, jak se nám Slovinsko a jeho krásy hluboko do našich srdcí vrylo. Tak zase někdy příště, milé Slovinsko!