Hortenzie, čaj a horká zem: proč jsou Azory tak jiné
2.2.2026
Azory spadají pod Portugalsko: mluví se zde portugalsky, platí se eurem a architektura je místy velmi koloniální. Tím ale jakákoli příslušnost či podobnost víceméně končí. Možná to bude tím, že je odtud blíže do Kanady než do Česka, a že nejbližší pevnina je od Azor vzdálená zhruba 1 400 kilometrů. Ostrovy si tak vždy žily trochu svým vlastním životem: nikoho moc nezajímaly, nic moc neprodukovaly, nijak zvlášť neprosperovaly. Což dodnes místní trochu zazlívají portugalské vládě s pocitem, že se na ně celý svět vykašlal, a že narodit se právě zde byla celkem smůla.
Botanický ráj uprostřed Atlantiku od přesliček po lány hortenzií
Místní depresivní náladě moc nepomáhá celkem častá mlha a déšť- ale příroda je díky vláze doslova explozí botaniky pod širým nebem. Klima je tu mírné, takže se zde daří i tropickým rostlinám. Husté lesy, kde rostou stromy podobné prehistorickým přesličkám, staré vavříny porostlé mechem a sytě zelené kapradiny tak střídají houštiny zázvoru, tropické palmy, kvetoucí strelície nebo načervenalé eukalypty. Výjimkou nejsou ani kamélie, bambusy, na útesech rostoucí kaly či - v sušších místech na skalnatém pobřeží - kaktusy opuncie. A zapomenout nesmíme na rostlinu, která se pro Azory stala doslova ikonickou: každoroční lány modrých hortenzií zdobí nejednu pohlednici a propagační materiál.
Devět ostrovů zrozených z ohně a oceánu
Ale nejen zelení živ je člověk. Je tu ještě jeden faktor, který přispívá k prosperitě flory na ostrově, a bez kterého by Azory byly jaksi sychravější, chudší a nepříjemnější: geotermální energie. Azory leží na styku americké a eurasijské tektonické desky, což znamená, že vznikly díky sopečné činnosti. Ta se nyní soustřeďuje především na těch západnějších z 9 ostrovů, které Azory tvoří (Terceira, Pico), ale je stále zřejmá i na hlavním ostrově São Miguel ve formě horkých pramenů.
Z větrných útesů rovnou do čtyřicetistupňové lázně
Ty jsou v první řadě velmi oblíbenou turistickou atrakcí - není totiž nic příjemnějšího, než z vlhkého a větrného prostřední doslova vplout do vody, která má 40 stupňů - ale hrají významnou roli také v ekonomice souostroví. Geotermální energie totiž pokrývá výrobu zhruba 40 % elektřiny na São Miguel a vyhřívá domácnosti i skleníky, ve kterých se pěstuje ovoce a zelenina. Raritkou - ačkoli už ne tak ekonomicky významnou - je jídlo vařené přímo v horké zemi. Je typické pro oblast sopky Furnas (proto se jmenuje Cozido das Furnas), kdy se hrnec s masem, brambory a zeleninou zakope na několik hodin do horké jámy, kde se horkem uvaří.
Evropský unikát: o čaji, ananasu, vínu a ekonomice
A když už jsme u té gastronomie, můžou se Azory pochlubit ještě několika specialitami. První z nich je čaj - ten se zde totiž pěstuje na jediné evropské čajové plantáži Gorreana. Stejně jako káva, kterou najdeme na vedlejším São Jorge, má čajovník rád mírné teploty mezi 15-25 stupni, kyselou půdu (což ta sopečná splňuje dokonale) a vysokou vlhkost.
Úrodná půda vyhovuje také ananasu, který roste ve sklenících přímo v hlavním městě souostroví Ponta Delgada, ale také vínu: to se pěstuje na sušším ostrově Pico ve stínu největší portugalské hory - stejnojmenného vulkánu - a je velmi dobré. A co lepšího si dát k vínu, než kvalitní sýr? Tím Azory také oplývají dostatečně - nekonečné zelené pastviny totiž permanentně spásají řady kravek, ze kterých je navíc i velmi kvalitní maso. Oceán pak poskytuje ryby (zkuste například steak z tuňáka), rumová fabrika pak několik druhů alkoholu, a to máme zhruba celou ekonomiku Azorských ostrovů v kostce. Možná proto zde ještě 50 let zpátky byla tak extrémní chudoba, že místní ve velkém emigrovali do Portugalska nebo do Ameriky.
Azory stále ještě neovládl masový turismus
Dnes už život na ostrovech není zdaleka tak drsný, i když k bohatství a blahobytu má v mnoha případech stále dost daleko. Už při přistání si všimnete spousty domů, které zůstaly opuštěny, a i ty obydlené kolikrát nevypadají úplně vábně. Díky své odlehlosti jsou Azory stále dost stranou masového turismu, ale v tom paradoxně spočívá jejich největší kouzlo. I na těch nejzajímavějších, pohlednicových místech můžete být často úplně sami, nádherná příroda zůstává stále téměř netknutá, místní hospůdky velmi autentické, a i uprostřed hlavního města vás může po ránu budit kokrhání kohoutů. Prostě jedna velká, trochu bizarní a zároveň kouzelná vesnice rozprostřena na devíti ostrovech uprostřed Atlantského oceánu.
Autor článku