Střední či Mezoamerika: různé názvy Ameriky a její historie

Střední či Mezoamerika: různé názvy Ameriky a její historie

4.3.2026

Název Amerika je odvozen od jména italského námořního kapitána Ameriga Vespucciho, který v letech 1499 až 1502 podnikl dvě plavby podél Jižní Ameriky. Sám Vespucci používal k označení pevniny objevené v roce 1492 Kryštofem Kolumbem označení Nový svět, ale na mapě světa německého kartografa Martina Waldseemüllera z roku 1507 byla dnešní Jižní Amerika označena jako America. Tento název začal být později používán k označování Severní i Jižní Ameriky.

Geografické rozdělení severní a jižní Ameriky a Karibik

Na západním okraji Atlantského oceánu se rozkládají dva kontinenty: Severní Amerika a Jižní Amerika. Místem, které tyto kontinenty odděluje, je Panamská šíje, kde se k sobě Atlantský a Tichý oceán přibližují na pouhých 50 km.

Na základě tvaru pevniny můžeme na kontinentu Severní Amerika odlišit oblast označovanou jako Střední Amerika, která se rozkládá mezi Tehuantepeckou šíjí (Tichý oceán zde od Mexického zálivu odděluje vzdálenost přibližně 200 km) a Panamskou šíjí. Jako Karibik označujeme ostrovy ležící v Karibském moři a tyto ostrovy jsou součástí kontinentu Severní Amerika.

Kulturně-jazykové rozdělení mezi anglosaskou a latinskou Amerikou.

Na základě jazyků používaných většinou obyvatel rozlišujeme Anglosaskou Ameriku (USA a Kanada), kde se mluví převážně anglicky, Latinskou Ameriku (všechny země Severní, Střední i Jižní Ameriky jižně od USA), kde se mluví převážně španělsky a portugalsky a Karibik, kde se mluví anglicky, francouzsky, španělsky a holandsky (zahrnuje ostrovy v Karibském moři a státy či části států přiléhající ke Karibskému moři, kde žijí obyvatelé i jiného než španělského či portugalského původu, například Belize, části Guatemaly, Hondurasu, Nikaraguy a další).

Při čtení o historii dávných civilizací Mexika, Guatemaly, Belize, Hondurasu a Salvadoru nebo během cest po těchto zemích se setkáte s termínem Mezoamerika. Mezoamerika je totiž oblast, ze které pocházejí nejznámější původní kultury Severní a Střední Ameriky, jako jsou Aztékové, Mayové, Zapotékové a Olmékové.

Pojem Mezoamerika - kolébka dávných civilizací a původních kultur

Slovem Mezoamerika se označuje oblast jižně od pouští v severním Mexiku až po severní Honduras a Salvador. Tato kulturní oblast se v minulosti od okolního světa odlišovala několika důležitými spojujícími prvky:

- Základem obživy obyvatel byla trojice plodin – kukuřice, fazole a tykve
- Místní kultury vyvinuly a používaly extrémně přesné kalendáře a hieroglyfické písmo
- Osídlení bylo založeno na městských státech
- Jedním z nejdůležitějších základů náboženství bylo uctívání předků
- Při náboženských obřadech byly přinášeny i lidské oběti.

Pojďme se tedy společně podívat, jak historie tohoto fascinujícího kousku planety vůbec začala.

Stručná historie Mezoameriky pro cestovatele

Historie Mezoameriky začíná osídlením Ameriky lidmi. Lidé přišli do Ameriky z Asie. Kdy? To se přesně neví, ale na konci poslední doby ledové, před zhruba 10 000 lety, již lidé žili na obou amerických kontinentech. Jednalo se o lovce a sběrače. Tlupy těchto lovců a sběračů se postupně usazovaly, obživu jim začalo zajišťovat zemědělství - nejstarší důkazy o pěstování kukuřice v Mexiku jsou z doby před 7000 lety.

V historii Mezoameriky rozlišujeme tři základní období kulturního vývoje, tzv. Předklasické období (200 př.n.l - 200 n.l.), Klasické období (200-900 n.l.) a Postklasické období (900-1521). Rozhraní mezi těmito obdobími byla stanovena na základě významných společenských a kulturních změn.

Předklasické období (200 př.n.l. - 200 n.l.)

První města Předklasického období vznikla v horké a vlhké oblasti dolního toku řeky Coatzacoalcos, v severní části Tehuantepecké šíje. Tato města stavěli tzv. Olmékové. Olmécká kultura je někdy považována za „mateřskou kulturu“ celé Mezoameriky, protože celou řadu jejích prvků převzaly následující mezoamerické kultury. Mezi nejznámější prvky olmécké kultury patří ohromné, z čediče vytesané hlavy o hmotnosti až 20 tun a kult jaguára. Nejstarším olméckým městem bylo San Lorenzo, které vzniklo kolem roku 1700 př.n.l. Mezi další známá olmécká centra patří La Venta a Tres Zapotes. Olmékové vybudovali rozsáhlou obchodní síť, prostřednictvím které získávali keramiku až ze středního Mexika a jadeit či obsidián z Guatemaly. Jejich civilizace zanikla kolem roku 500 př.n.l.

Již v předklasickém období se setkáváme s mayskou kulturou, např. v centrech Kaminaljujú nebo El Mirador, jejichž obyvatelé rozvíjeli své dovednosti v matematice, vytvářeli kalendáře a zabývali se astronomií.

Klasické období (200-900 n.l.)

Kolem roku 200 n.l. začíná Klasické období - vzniklo mnoho nových měst, starší města se rozrůstala a každému z nich vládl jeden dědičný „král“. Města byla budována kolem center představovaných ohromnými pyramidami a paláci. Součástí těchto center byla také hřiště na míčovou hru a u Mayů stély (kamenné „desky“, do kterých byly vytesány podobizny vládců a hieroglyfy popisující život těchto vládců). K zaznamenávání událostí používali Mayové hieroglyfické písmo a k zaznamenávání času soustavu velice propracovaných kalendářů.

Největší města postupně získávala kontrolu nad sídly ve svém okolí a vznikaly centrálně spravované městské státy. Každý městský stát měl jediného neomezeného vládce (krále), který byl považován za boha. V peténském pralese, v dnešní severní Guatemale a jižním Mexiku se nacházejí slavná města tohoto období Tikal, Palenque, Copán a Calakmul. Na západ od nich, ve dnešním mexickém státě Oaxaca, vládlo město Monte Albán vybudované na zarovnaném vrcholku kopce dominujícím okolní krajině. V údolí severovýchodně od dnešního Mexico City dosáhl svého vrcholného rozvoje Teotihuacán. V tomto městě žilo až 150 000 lidí a přibližně od roku 300 n.l. ovlivňovalo vývoj i ve vzdálených mayských městech, která se nacházela v dnešní Guatemale či severním Hondurasu.

Klasické období skončilo často diskutovaným „kolapsem“ mezoamerických městských států. Teotihuacán byl vypálen kolem roku 650 n.l. a většina mayských měst klasického období byla před rokem 850 n.l. opuštěna a ponechána džungli. Stejně tak bylo opuštěno zapotécké město Monte Albán. Není ale pravda, že by všechna tato centra zanikla najednou nebo ze stejných příčin. Jednotlivá centra zanikala v průběhu mnoha desetiletí a lidé z nich většinou pokojně odešli jinam, kde vybudovali města nová.

Post klasické období (900-1521)

Postklasické období začíná v mayské oblasti kolem roku 900 n.l. migrací obyvatel z Peténu na sever, do severní části poloostrova Yucatán. Vznikla tam nová města, např. Uxmal nebo Kabah, ve kterých můžeme na fasádách pyramid a paláců dodnes obdivovat propracované reliéfy bohů. Dalším známým centrem tohoto období je Chichen Itzá vyznačující se důrazem na válku a lidské oběti nebo Tula v centrálním Mexiku proslavená platformou s ohromnými postavami bojovníků. Dodnes se mezi archeology a historiky vedou diskuse o vzájemném ovlivňování mezi Chichen Itzá a Tulou navzdory jejich velké geografické vzdálenosti. V tomto období již jednotlivým městům nevládli králové sami, ale přijímali rozhodnutí společně se členy poradního sboru tvořeného elitou daného města. Přestali také vztyčovat stély, které dříve oslavovaly činy „božských králů“.

Ve 13. století dorazili na břehy jezera Texcoco (dnes se tam rozkládá Mexico City) přistěhovalci ze severního Mexika, kteří si říkali Mexikové (čteno „mešikové“), my je ovšem známe spíše jako Aztéky. Jednalo se o chudý, ale bojovný kmen, jehož bojovníci se nechávali zprvu najímat jako žoldáci. Postupně ale v údolí získali spojence a vliv a na ostrově uprostřed jezera Texcoco vybudovali své hlavní město Tenochtitlán. Z Tenochtitlánu Aztékové postupně ovládali další a další městské státy, až vybudovali ohromnou „Aztéckou říši“ sahající od Mexického zálivu až po Pacifik. Vládci Tenochtitlánu požadovali od podmaněných měst odvádění daní a časté lidské oběti.

Aztécká říše

Jelikož Aztékové vládli prostřednictvím strachu a války, není divu, že je ostatní národy nenáviděly. Když se tedy v roce 1519 poblíž dnešního města Veracruz v Mexiku vylodil Hernán Cortéz s cílem Aztéckou říši dobýt a získat pro sebe slávu a bohatství, nedalo mu mnoho práce získat mezi poddanými Aztécké říše spojence. V roce 1521 tak mohl Cortéz s přibližně tisícovkou španělských vojáků a desítkami tisíc domorodých spojenců zaútočit na hlavní město Aztéků, dobýt ho a zcela zničit.

Dobytím Tenochtitlánu končí historie Mezoameriky a začíná historie koloniální, které dominují Evropané a jejich potomci.

Pozvánka poznat tato místa osobně

Pokud vás historie Mezoameriky zaujala, máme pro vás skvělou zprávu: můžete se sem vydat s námi na některý ze zájezdů! Vezmeme vás do Guatemaly i Mexika, a také o kousek dál na jih do Kolumbie či Peru.