addTentokrát musím začít tím nejlepším – a to je náš průvodce. Bez nadsázky nejlepší, s jakým jsem se za celé své cestování s Vsacan Tour setkala. Vtipný, ochotný a když náhodou něco nevěděl, bez ostychu to „vygooglil“ – a to s takovým šarmem, že to byla radost sledovat. Uměl si získat pozornost, komunikoval s cestujícími s úsměvem a pozitivní energií, kterou si udržel po celou dobu zájezdu. V případě jakýchkoli komplikací pohotově našel náhradní řešení – a ještě u toho dokázal všechny pobavit.Poprvé jsem zažila naprostou harmonii mezi řidiči a průvodcem. Pan řidič Michal byl nejen výborný profesionál za volantem, ale osvědčil se i jako skvělý „náhradní“ průvodce, který rozesmál celý autobus.Program byl krásně pestrý – od plavby loďkou po Dunaji přes nostalgickou jízdu starým vláčkem do hor, návštěvy muzeí, prohlídky historických hradů a opevnění, až po lesní procházku. Viděli jsme Bělehrad v celé jeho kráse – od drsného brutalismu až po moderní výstavbu, navštívili jsme malebné kláštery a kostely, vyšplhali se ke starým věžím a nechali se vyvézt až na vysílač, odkud byl Bělehrad jako na dlani. (Pro ty, co mají závratě – skvělé místo si procvičit odvahu, pro ostatní – ideální šance vidět, kde všude už jsme byli a kam ještě musíme.)Hotely se nacházely v klidných lokalitách a podle mého názoru splňovaly vyšší standard – lednička, vlastní koupelna i televize patřily ke standardní výbavě, což potěší každého, kdo si po dni plném zážitků rád odpočine v pohodlí.Zkrátka – skvělá organizace, výborná parta lidí a zážitky, na které se nezapomíná.
removeRáda bych hned na začátek zdůraznila, že následující řádky nejsou kritikou cestovní kanceláře, ale spíše malým zamyšlením pro některé cestující. Každý turista by se měl před zájezdem sám sobě upřímně podívat do očí a kriticky zhodnotit, zda je pro něj daný typ výletu vhodný.Většina našich turisitických seniorů 60+ má vitalitu, kterou jim ve svých čtyřiceti letech můžu jen tiše závidět. Ale… pokud vím, že nevyjdu deset schodů bez zadýchání, asi nebude nejlepší nápad přihlásit se na zájezd, kde je chůze a schodů více než pár. A hlavně – když už se na cestu vydám, určitě není nutné si vybíjet nespokojenost na průvodci, který se snaží, co může. On opravdu nemůže za to, že kopec doopravdy vede do kopce.Další drobné doporučení bych měla k systému stravování. V druhém hotelu byly výborné bufetové večeře – chuťově skvělé, výběr pestrý. Ale pro české osazenstvo bych přesto příště doporučila spíše servírované menu. Důvod? Nechci už poslouchat stížnosti typu: „Sousedi mají meloun a já ne!“ – obzvlášť, když stěžovatel má už jednu prázdnou misku od melounu na stole a vedle ještě dva talířky se zákusky, které si „pro jistotu“ nanosil před polévkou. Následkem této strategie se na nás, spořádaně čekající, nedostala ani buchta, ani meloun. A upřímně – kvůli kusu ovoce u pultu předbíhat nehodlám. Servírované porce mají tu výhodu, že si nikdo nezávidí, nikdo to nepřežene, a hlavně nikomu není špatně z přejezení.A nakonec jedna drobnost k technické stránce cestování autobusem. Bylo by fajn, kdyby si někteří před odjezdem nechali vyčistit uši – nebo alespoň opravdu poslouchali. Řidiči opakovaně žádali, aby stropní průduchy zůstaly otevřené (pokud je vám zima, stačí je nasměrovat mimo sebe, ale nezavírat), aby mohla správně cirkulovat klimatizace. Pan řidič o tom měl dokonce desetiminutovou přednášku. Když jsem se po ní rozhlédla, zjistila jsem, že polovina průduchů je stále zavřená. Přitom bylo jasně řečeno: když nebude otevřeno, nebude správně klimatizace pracovat.