Pohodová turistika v Ötztalských Alpách
11.6.2025
Údolí Ötztal v Rakouských Alpách je srdcovkou mnoha turistů a to i těch našich, co s námi na zájezd do Ötztalských Alp jezdí. Údolí je obklopeno téměř 250 třítisícovými vrcholy, včetně Wildspitze - druhé nejvyšší hory Rakouska. Při pohledu na třítisícové velikány se až tají dech.
Domov bájného ledového muže Ötziho i setkání s Jamesem Bondem
Neskutečně čistá a ryzí je příroda Tyrolských Alp, stejně jako jsou ryzí její obyvatelé. Je to kraj jezer, horských říček, vodopádů a ledovců. Oblast, kudy se v době bronzové procházel bájný lovec Ötzi. Ten vlastně zas až tak bájný není, protože jeho přes pět tisíc let zachovalou mumii odkryly v roce 1991 tající ledovce právě tady.
Celým údolím se jako modrá stuha vine průzračná horská říčka Ötztaler Ache, která vzniká spojením Venter Ache a Gurgler Ache. Právě tyto říčky jsou výchozím bodem skoro každého našeho výletu. Z nejnižších míst v údolí nás nahoru vytáhne některá z mnoha lanovek, některé až nad magickou hranici 3000 metrů nad mořem.
Jedním z nich je vrchol Geißlachkogel 3056m nad významným lyžařským střediskem Sölden. Tady nad vrcholky Alp jsme si se zatajeným dechem prošli muzeum 007, jehož expozice je věnovaná slavnému tajnému agentovi Jejího Veličenstva Jamesi Bondovi. Muzeum tu není jen tak náhodou. Jeden díl slavné „Bondovky“ byl natáčen právě tady. Prohlídku muzea i alpských panoramat lze zakončit stylově drinkem v místní exkluzivní restauraci Ice Q. K martini s vodkou připravené podle zaručeného receptu „protřepat a nemíchat“ nám chyběl už jen smoking.
Za sněhem do 3000 metrů na úpatí Wildspitze
Další „třítisícovka“ s naprosto fenomenálními výhledy nás čekala na Tiefenbachjoch ve výšce 3233 m. Odtud jsme mohli nakouknout i do vedlejšího neméně známého údolí Pitztal.
Lanovky nám většinou ale slouží jako přibližovadlo do větších výšek a tam už pohodlně nastoupíme po horských chodníčcích a stezkách na tu pravou horskou turistiku. Takovou větší výzvou bylo pro nás zdolání cesty k chatě Breslauer Hütte nad vesničkou Vent, která se nachází v Ötztalském údolí až úplně vzadu nahoře. Lanovka nás z Ventu vyvezla do výšky 2 640 m n.m. a tady jsme se rozdělili dle chuti i našich fyzických možností. Někdo si to sjel nebo sešel pěšky zpět do Ventu. Ale ti, co si chtěli trochu máknout, netrpěli závratěmi a byli alespoň trochu zvědaví, jak vypadá Wildspitze z větší blízky, namazali pod koleny a vydali se do strmého stoupání k Breslauer Hütte. Výstup to nebyl dlouhý, leč opravdu dost strmý a náročný. Ale stál každopádně za to! Nejen že nás nahoře čekaly ještě krásnější výhledy, ale když jsme popošli ještě kousek za chatu, objevili jsme kromě výhledu na Wildspitze jako bonus celé sněhové pole. Což v červenci vzbudí veselí a fantazii i u nás dospěláků, takže vzduchem letěla nejedna sněhová koule ☺. Zároveň tím, že většina nadšenců skončí na chatě, tak tady ještě kousek dál za ní už se vydávají pouze horolezci s cílem zdolat Wildspitze a…. my. Byl tu takový až posvátný klid! Ticho občas prořízl jen pokřik dravce kroužícího nad námi, aby se podíval, co mu to tu za opovážlivce vešlo do rajónu. My jsme ale zase spořádaně a s takovou tou dětskou radostí ze sněhu i ze sebe, že jsme to zvládli, sešli k zpět k chatě a odtud k lanovkám, které nás svezly zpátky do Ventu. Kdo šel, tak nelitoval. Za tu námahu to určitě stálo!
Odpočinek s koupáním přímo na horách i muzeum motorek
Po takovém výkonu přijde vhod nechat unavená těla spočinout v teplé termální lázeňské vodě. V exkluzivním komplexu Aqua Dome v Längenfeldu se totiž nachází vrty, které čerpají léčivou termální vodu z hloubky až 1900 m. A že je to škoda strávit jedno odpoledne v lázních, když všude kolem jsou ty úžasné hory? Ale my ty hory neopouštíme ani v bazénu ☺. Přímo z vody, když relaxujeme svalstvo nohou na příští den, zároveň obdivujeme okolní vrcholky hor. Tomu říkám luxusní zážitek!
Lázně si neužily pouze koupání chtivé dámy, zapojili se i pánové. Ale uznávám, že jedna část programu je pro změnu skutečně hlavně pro pány. Takové muzeum motocyklů Top Mountain Motorcycle Museum v Hochgurglu zaujme určitě nejednoho fandu těchto jednostopých rychlých strojů. Sbírka činí až 550 exponátů a najdou se tu i čtyřkolí miláčci. Část expozice je věnovaná i cestovateli Maxu Reischovi (velká podobnost s našimi cestovateli panem Zikmundem a Hanzelkou).
Kýčovitě krásné výhledy z Hohe Mut
Z Hochgurglu je to už kousek do Obergurglu. Tam už čeká lanovka, která nás vyveze na vrchol Hohe Mut do úctyhodných 2653 m n.m. Ten pohádkový výhled ihned po výstupu z lanovky asi nikdo nečekal. Jeden by řekl, že je to až kýčovitě krásné. Ani hlava ten vjem neskutečné kompozice horských vrcholů, sněhu i ledovců, zelené trávy a beránků jak na pastvě, tak na obloze, nepobírala… no neskutečná scenérie! Dokonce jsme si všimli, že jeden budoucí manželský pár si toto místo vybral pro svůj svatební obřad, takže nás nahoře vítaly transparenty a balónky. Opravdu veselé. A i když tam bylo celkem rušno, bylo to tak dechberoucí místo, že jsme se jen velmi neochotně vydávali na naši trasu. Tou byl vlastně sestup zpět do Obergurglu. Cestou jsme se stavili na chatě Schönwieshütte, kde jsme se posilnili obědem, občerstvili kávičkou či dobrým pivem. Pak nás čekal průchod hodně zajímavou částí, řekla bych až takovým přírodním wellness, s vodopády Rotmoos a starým borovicovým hájem. Tady jsme si to jednotlivě všichni užili každý po svém. Někdo spočinul s pohledem do vody, do borovic či na okolní vrcholky. Někdo lovil ty nejlepší kompozice pro své fotografie. Jiný studoval informace na stezce. Skupinky se spojovali, zase rozpojovaly, někdo někoho dohnal, prohodil pár slov nebo se rozproudila vášnivá a zajímavá diskuze s mnohdy ještě před pár dny úplně neznámými lidmi. I o tom jsou naše zájezdy. O poznávání nejen přírodních a kulturních památek, ale i potkávání se a sdílení zážitků či životních příběhů a rozšiřování si okruh známých. A někdy i právě tady vznikají dlouhá přátelství nejen na cesty.
Největší tyrolský vodopád a muzeum ledového muže Ötziho
Poslední den jsme cestou z Ötztalského údolí nemohli minout nejznámější a největší vodopád v Tyrolsku – Stuibenfal. Jeho vody padající z výšky 159 m uchvátí snad každého. Vodopád jsme si mohli vychutnávat všemi smysly podél celé jeho výšky. Schodiště i vyhlídkové plošiny po celé jeho délce nám zážitek z něj ještě přiblížily. Jedna plošina je přímo nad vodopádem a při pohledu dolů pod sebe do padající vody se člověk raději chytne pevněji zábradlí. A když pod sebou uvidíte, jak se k vám pod plošinou blíží člověk, zažijete asi nemalý šok, než si uvědomíte, že podél vodopádu a také přímo nad ním vede pro odvážlivce i ferrata. Nám bohatě stačí a určitým adrenalinem pro některé z nás je i přechod po visuté lávce, kterou naše stezka dál pokračuje. Ve spodní části vodopádu je zase plošina, odkud se nikdo nevrátí suchý, ale v horkém létě někteří z nás toto osvěžení rádi uvítají.
Vody z vodopádu nás zavedou tak trochu symbolicky k poslednímu místu našeho zájezdu v Umahausenu. Je to muzeum ledového muže Ötziho, který se nedaleko odtud (byť na italské straně Ötzalského údolí) našel. V muzeu najdeme kromě věrohodné makety mumie Ötziho v ledu, tak jak byl v roce 1991 nalezen, i spousty informací jak o něm, co se podařilo archeologům v Innsbrucku zjistit, tak i o době, ve které žil. Celý komplex je vkusně zasazen do vesnice z doby bronzové, která nerušeně zapadá do okolních hor. Člověk si tu připadá, jakoby se propadl v čase hezkých pár tisíciletí zpět…
V Umhausenu už definitivně končí naše kroky stejně jako Ötziho s tím rozdílem, že pro něj to tady byla konečná, kdežto my se vracíme domů. Vracíme se plni zážitků, neskutečných panoramat jak v našich mobilech a foťácích, tak i v naší paměti. Ötztale děkujem!
Autor článku