Při průjezdu Řeckem autobusem se naskýtá možnost udělat si ucelený pohled na zemi – jak se žije na venkově, co se pěstuje, jaký je profil krajiny, jaká je mentalita lidí mimo turistická centra… prostě lépe se zažije a prožije.
Z okna autobusu je pořád na co se koukat a fundovaný průvodce vás informuje o tom, kudy projíždíte, co je to za oblast, jaká se tu odehrála historie, upozorní na významná místa v okolí… člověku se postupně v hlavě utvoří krásná mozaika o zemi, do které se vydává. A zájezd Velký okruh po antických památkách Řecka je toho příkladem. A tušíte správně, že to není pouze o antických památkách. I když ano, ty na tomto zájezdu hrají prim a jsou velmi podstatným dílkem do skládačky zvané antické Řecko.
Cesta začíná - přes Balkán až k rodnému městu Matky Terezy
Než se ale do Řecka dostaneme, čeká nás průjezd nám známým Slovenskem a Maďarskem, dále pro nás trochu tajemným Srbskem a Severní Makedonií. I z okna autobusu jsou znát markantní rozdíly mezi jednotlivými zeměmi. Průvodce oživí cestu zajímavostmi i všeobecnými informacemi a představa o dané zemi se začíná tvořit. V Severní Makedonii už máme i první prohlídku, a tou je jeho hlavní město Skopje, rodné místo Matky Terezy. Skopje bylo po celá staletí velmi zkoušené město, zažilo toho mnoho – obléhání vojsky od Normanů, přes Osmany až po vojska Rakouska-Uherska. A když už se zdálo, že bude klid, přišlo v r. 1963 ničivé zemětřesení. To vše se samozřejmě podepsalo na tváři města. Najdeme tady vedle sebe Starý bazar, Mešitu Mustafa Paši s minaretem i sochy významných historických osobností: panovníka byzantské říše císaře Justiniána, otce Alexandra Makedonského - Filipa II. Makedonského, sochy světců a věrozvěstů Cyrila a Metoděje a mnohé další. A díky noclehu v Makedonii máme možnost objevit a ochutnat i výbornou domácí makedonskou kuchyni.
První dojmy z Řecka - kolébky civilizace
Náš hlavní cíl se ale nachází ještě o něco dál na jih – slunné, rušné a přátelské Řecko. O Řecku se říká, že si ho člověk buď zamiluje a je to láska na celý život, nebo ho prostě úplně moc nemusí. Jde určitě o úhel pohledu a jak k této zemi jako cizinec přistupujeme. Buď si všímáme toho, co se nám nelíbí, nebo tyto „nešvary“ bereme, že prostě k Řecku patří a vnímáme ty pozitivní věci na této zemi a jeho obyvatelích – jako je například nefalšovaná vřelost a přátelskost tohoto národa. Místo občasného nepořádku na ulici si budeme všímat nádherných historických staveb, které se tu dochovaly mnohá staletí až tisíciletí, a které jsou důkazem i naší vlastní historie, protože Řecko je kolébka mnohého. A je neuvěřitelné, kde už Řekové byli se svým věděním, demokratickým fungováním, vědními disciplínami i sportem v době dávné před Kristem. A řecká kuchyně? Ta se nedá popsat, ta se musí zažít na vlastní chuťové pohárky ☺. Na první pohled zaujme svou neuvěřitelnou pestrostí, jak je bohatá, zdravá, chutná, hrající všemi barvami. Kvalitní olivový olej jako základ všeho, směsi koření, které řeckému jídlu dodají neodolatelnou chuť. Jen o tom píšu a sbíhají se mi při vzpomínkách sliny ☺.
Po stopách antických bohů
Hlavním tématem tohoto výletu do Řecka jsou antické památky a ty se táhnou jako červená nit celým programem našeho zájezdu. Navštívili jsme jich opravdu mnoho – od těch velkých a „profláklých“ názvů a zvučných jmen až po menší antické areály. Mezi ty nejznámější patří určitě aténská Akropole, Olympie, Delfy. Ale i menší areály jako Epidaurus, Mykény, Korint mají své kouzlo a svého „ducha místa“, dýchající historií starých Řeků a jejich božstev. Spousty těchto antických památek je navíc na listině kulturního dědictví UNESCO, což už je také nějakým ukazatelem hodnoty a zajímavosti míst.
Výprava k "pupku světa" a tajemné věštírně v Delfách
Jako první jsme navštívili archeologický areál v Delfách. Součástí Delf je i velké archeologické muzeum, kde se ochraňují sochy z venkovního antického areálu. Nevěřícně žasneme nad umem a zručností a neuvěřitelnou propracovaností soch tehdejšími umělci. Když se řekne Delfy, tak jako první asociace asi vytane každému na mysl „posvátná věštírna“ zasvěcená bohu Apollónovi. Ano, je to místo, kde věhlasné Pýthie pronášely skoro tisíc let své věštby. Návštěvníka zaujme kromě agory, Apollónova chrámu a divadla i sportovní stadion, kde se každé čtyři roky odehrávaly Pýthijské sportovní hry. Středem zájmu je také často i Omfalos tzv. „Pupek světa“. Toto místo totiž spojovalo staré Řeky, kteří jinak byli rozděleni do mnoha městských států a neustále proti sobě bojovali. Jediné, co je propojovalo, byla věštírna v Delfách a Omfalos byl jejich posvátný střed. Při procházení areálem dýchá na návštěvníka tajemnost tohoto místa a jistá až mýtická atmosféra na každém kroku. A nejeden návštěvník tady určitě pocítí úctu k neskutečnému uměleckému umu a zručnosti sochařů a stavitelů v dobách před naším letopočtem, či alespoň k historii Delf jako takových.
Atény - kde se historie potkává s tepem velkoměsta
Na naší cestě jsme nemohli minout i rušné a životem pulzující Atény. Ty uchvátí svou krásou a majestátností především antických památek snad každého. Hlavní město Řecka se pyšní několika nej… největší město Řecka, které je současně jedno z nejstarších měst na světě. Atény jsou uznávány jako kolébka demokracie, centrum řecké vzdělanosti i rodiště divadelní tragédie a komedie. A i když byly ve své historii i pod nadvládou značně praktických Římanů, tak i mezi nimi se naštěstí našli milovníci a obdivovatelé starověkých Atén, jako byl např. císař Hadrián. I díky němu a jemu podobným můžeme obdivovat Atény v té podobě, jak je známe dnes s věhlasnými památkami jako: Chrám Boha Dia, Starý olympijský stadion, starověké divadlo Odeon Heroda Attika, starověký chrám Héfaisteion, Hadriánova knihovna, Řecká a Římská agora a samozřejmě nesmíme zapomenout majestátní pahorek Akropolis, tyčící se nad městem, ze kterého na Atény dolů dohlíží Parthenon – majestátní chrám bohyně Athény. Po obhlédnutí všech těchto antických krásek jsme si to namířili do centra města, kde jsme mohli obdivovat i malinko modernější stavby jako jsou Metropolitní aténská katedrála nebo budova parlamentu. U budovy parlamentu jsme i přes velmi nabitý program stihli nezapomenutelné střídání stráží u hrobu Neznámého vojína a díky tomu jsme měli i etnografickou vložku o tradiční řecké uniformě připomínající kroje z oblasti Severní Makedonie. A nakonec i na to kafíčko a malé občerstvení na rušných třídách moderní části Atén a posezení pod stromy byl čas, abychom nasáli atmosféru místa i živost samotných Atéňanů.
Meteora - kláštery visící mezi nebem a zemí
Velký okruh Řeckem je zájezdem velmi různorodým a to nám poskytuje možnost poznat Řecko ve všech jeho podobách. A musíme uznat, že po ruchu měst jako jsou třeba Atény, se rádi ponoříme do ticha duchovních míst starých klášterů uprostřed nádherné přírody. Takovým místem je i Meteora.
Řekové vyznávají v 98 % pravoslavné náboženství, tudíž i sakrální památky v Řecku jsou v trochu jiném duchu než u nás. Jedním ze symbolů pravoslavného náboženství jsou tzv. ikony, což jsou obrazy Krista, Panny Marie a jiných svatých, či mučedníků. V rámci zájezdu jsme měli možnost se do jedné takové dílny v Kalambace, kde se ikony píší (ne, opravdu se nemalují), podívat. Výklad milé Slovenky, která se před léty do Řecka provdala, byl velmi obohacující a rozšířil nám představu o tomto náboženství, duchovním životě Řeků i o výrobě ikon samotných. A byla to vlastně taková přípravka na to, co nás čekalo nad Kalambakou – kláštery Meteora. Kláštery jsou mnohými považovány za osmý div světa a myslím, že naprostým právem. Představte si, jak v rovinatém terénu doslova trčí z krajiny až do výšky stovek metrů skalní pískovcové útvary s prakticky kolmými stěnami, na jejichž vrcholcích jsou pak posazené pravoslavné kláštery. V minulosti jich tu bylo až 24, nyní je jich v provozu 6. My jsme navštívili 2 z nich: ženský klášter Sv. Štěpána a druhý nejstarší klášter Varlaam. Mám dojem, že se mnichům při jejich stavbě mezi 14.-16. stoletím podařilo nějakým způsobem obejít fyzikální zákony. Ne nadarmo se jim přezdívá „visící ve vzduchu“. Atmosféra těchto míst je neskutečná. Oči koukají a hlava úplně nechápe, jak mohly tyto nádherné a mnohdy velmi rozlehlé stavby na špičce skal vzniknout. Máme dostatek času projít si celé objekty, posedět a porozjímat v sakrálních částech kláštera nebo v klášterní zahradě. A to vše je korunováno nádherným výhledem na rovinu Thesálie s Kalambakou pod námi jako na dlani. Neskutečný a dechberoucí zážitek, odjíždíme odtud naprosto ohromeni a mnozí z nás i na chvíli ztratili řeč.
Osios Lukas - lekce řecké pohostinnosti
Zato takový klášter Osios Lukas, ten nás fakt pobavil. Ne že by to bylo o něco méně duchovní místo než Meteory, to ne. Zato jeho obyvatelé nám ukázali tu pověstnou řeckou vřelost, vstřícnost a musím uznat i jistou obchodnickou šikovnost. Nejdřív jsme zažili menší šok, když nám sympatický Řek na uvítanou sdělil, že klášter je už pro dnešek zavřený, že už nám nemůže prodat vstupenky. Začali jsme mu vysvětlovat, že jsme se sem opravdu moc těšili a že jsme až z České republiky a už nebudeme mít možnost se sem vrátit. Chlapík na nás mrknul a někam odběhl. Po chvíli se vrátil s vítězoslavným úsměvem na tváři. Prý domluvil s představeným kláštera, že nám ho na chvíli přece jen ještě otevřou. Že máme počkat, než všechny prostory odemknou a nachystají pro náš vstup. A mezi tím prý se můžeme porozhlídnout v jeho obchůdku a vybrat nějaké dobroty a suvenýry pocházející buď přímo z kláštera, nebo z domácí výroby okolních vesniček. Nasypal nám různé dobrůtky na tác, rozlil na ochutnávku víno, usadil nás všude kolem vchodu. A my šťastní ochutnávali a… kupovali. Když pro nás přišel mnich z kláštera, tak jsme milého Řeka s obchodnickým duchem na chvíli opustili a šli obdivovat nádherný areál kláštera, o který se jeho obyvatelé viditelně velmi dobře starají. Mnich nás povodil, nechal pokochat, rozdal svaté obrázky sv. Lukáše, a pak zase zdvořile vyprovodil, že teda už fakt musí zavřít. A tak jsme se zase sešli u veselého Řeka, poděkovali a spokojenost nás hřála na obou stranách. On prodal, my viděli klášter a nakoupili kvalitní produkty domů pro naše přátele a blízké. Klášter jsme opouštěli s vděkem a bujarou náladou a nebylo to jen výborným řeckým vínem.
Od termálních pramenů k moři a návrat domů
Zážitků na tak dlouhém zájezdu bylo nespočet. Okoupali jsme se v termálním pramenu u Thermopyl, viděli rušná města i odlehlá duchovní místa starých pravoslavných klášterů. Žasli na umem stavitelů chrámů, obdivovali sochy z období starého Řecka i Říma. A přišlo i na modernější stavby jako Korintský průplav či věhlasný most a inženýrský zázrak spojující město Rio na poloostrově Peloponés se sousedním Antiriem na pevnině. Byl i prostor na pohodové odpoledne strávené na břehu Egejského moře. Objevovali jsme a ochutnávali Řecko všemi smysly. Nazpátek nás čekala cesta z Patrasu trajektem, který nás po těch nabitých dnech plných zážitků a nezapomenutelných okamžiků hezky kolébavě a bezpečně převezl až do Itálie a odtud přes Rakousko zpátky domů do Čech. A jak říká klasik: „I cesta je cíl.“ A „autobusmo“ se toho dá na cestě skutečně zažít mnohé.
Autor článku