Korsika je 4. největší ostrov ve Středozemním moři a žije zde pouhých 350 tisíc obyvatel, což je asi jako Brno s přilehlými obcemi. Formálně patří Francii, proto se zde platí eurem a úředním jazykem je francouzština. Kromě francouzštiny se zde ale domluvíte i italsky a korsicky, což je jakýsi hybridní jazyk mezi latinou, italštinou a francouzštinou, na který jsou Korsičané velmi hrdí. Je to dáno samozřejmě historicky - ostrovy vždy byly trošku izolované a s časem si tak vytvářely vlastní varianty jazyků, které k nim byly dopraveny - zde konkrétně nejprve ze starověkého Říma, možná trochu překvapivě i Řecka a Byzance, Itálie a nakonec pak Francie.

Korsika je ostrov drsný a poměrně tradiční, což je dáno turbulentní historií a těžkým životem, který zde obyvatelé měli. Většinu Korsiky tvoří skalnaté hory (i proto se Korsice někdy přezdívá “skála” či “hora ve Středozemním moři”), které dosahují až do výšky 2 700 metrů nad mořem, a kde se i přes jižní polohu ostrova dlouho do jara drží sníh. O pořádné půdě si zde mohli místní kolikrát nechat zdát, natož o půdě úrodné. Než sem dorazil turismus, byl proto ostrov velmi chudý a Korsičané žili z mléka a sýrů kravek, koz a ovcí, bylinek a plodů několika stromů, především kaštanů.

Kaštan totiž jako jeden z mála místních stromů vyroste i na kamení a nevadí mu drsné horské zimy. Korsičané přišli na to, že když jeho plody namelou, získají mouku, která může téměř dokonale nahradit pšenici. Ta ve vysokých a kamenitých horách totiž samozřejmě nikdy nerostla. Kaštanovou mouku pak začali využívat nejen pro pečení chleba, ale také pro výrobu tradičních sušenek Canistrelli či kaštanového piva Pietra. Kaštanová mouka se používá dodnes (i když se ta pšeničná dávno importuje z pevniny), má ochrannou známku regionálního produktu a pivo se z ní vaří dál.

Horský a komunitní život se na ostrově projevuje dodnes, ať už v přístupu obyvatel k cizincům (jsou poněkud uzavření), tak v gastronomii a turismu: nenajdete zde žádné masovky a vše je tak trochu rodinné, vesnické a bio. S tím se sice pojí o něco vyšší cena než např. na vedlejší Sardinii, ale odměnou vám bude výborné jídlo, klid a autenticita, která se už z většiny turistických destinací vytrácí či dokonce vytratila úplně.

Nejstarší stopy lidského osídlení na Korsice sahají téměř 9 000 let před naším letopočtem. V jeskyni Araguina-Sennola na jihu ostrova archeologové objevili kostru ženy známé jako „Dame de Bonifacio" – jednu z nejstarších lidských pozůstatků ve Středomoří. Tito první obyvatelé žili lovem a sběrem, postupně se usazovali a zanechali po sobě záhadné megalitické stavby, jako jsou menhiry a sochy ve Filitose na jihu ostrova.

V 6. století př. n. l. založili Řekové z maloasijské Fókaie osadu Alalia (dnešní Aléria) na východním pobřeží. Korsika se stala křižovatkou středomořského obchodu – a tím pádem i terčem mocenských zájmů. Kartáginci, Etruskové a nakonec Římané, ti všichni o ostrov bojovali. Nakonec Korsika, po vzoru celého Středomoří, připadla Římu.

Pod římskou nadvládou, která trvala téměř šest století, Korsika zažila relativní klid. Vznikla síť cest, rozvinulo se zemědělství, pěstovala se vinná réva a olivy. Aléria se stala hlavním městem a důležitým přístavem. Zbytky římského osídlení zde můžete prozkoumat dodnes.

Po pádu Římské říše ostrov čelil vlnám nájezdníků – Vandalové, Ostrogóti, Byzantinci, Langobardi a především Saracéni z Afriky. Právě strach z pirátských nájezdů vytlačil obyvatele z pobřeží do hor. Vznikly charakteristické horské vesnice, které se krčí na strmých svazích jako orlí hnízda – a mnohé z nich vypadají stejně i dnes.

V 11. století převzala kontrolu nad Korsikou Pisa. Toskánští stavitelé zanechali po sobě nádherné románské kostely z bílého a zeleného mramoru. Pisánská éra skončila po bitvě u Melorie v roce 1284, kdy Pisu porazil Janov.

Janované vládli Korsice od konce 13. století až do roku 1768. Postavili mohutné citadely – Calvi, Bonifacio, Bastia, Ajaccio – které dodnes dominují korsickým městům. Ale jejich vláda nebyla klidná. Korsičané se opakovaně bouřili, odmítali daně a přísné janovské zákony - a čím více je odmítali, tím více Janované trvali na jejich dodržování a svobodu i korsické národní smýšlení potlačovali. Což ale samozřejmě vedlo ke stále silnějšímu nacionalismu, který vyústil v několik pokusů o převrat.

Nejvýznamnějším povstáním byla válka za nezávislost v 18. století. V roce 1755 vyhlásil Pasquale Paoli nezávislou Korsickou republiku – první demokratický stát v moderní Evropě s vlastní ústavou, která předběhla americkou i francouzskou. Paoli zavedl univerzitu v Corte, vlastní měnu a demokratické volby. Tento krátký záblesk svobody ale trval pouhých 14 let. Korsičané jsou na toto období dodnes velmi pyšní, Paoli je považován za “otce Korsiky” a jednu z nejvýznamnějších osobností ostrova. Významnější už je snad jen jeden člověk, který se zde narodil.

V roce 1768 prodala zadlužená Janovská republika Korsiku Francii. O rok později se v Ajacciu narodil Napoleon Bonaparte – muž, který měl změnit dějiny Evropy. Jeho rodný dům je dnes muzeum a jedno z nejnavštěvovanějších míst ostrova. Napoleon byl nejprve velkým obdivovatelem a přítelem Paoliho, a také korsickým patriotem. Ve službách francouzské armády pak změnil svůj pohled na korsickou nezávislost a stal se tím, proti čemu Paoli celý život bojoval, díky čemu je dodnes pro Korsičany poměrně kontroverzní osobností.

Korsičané se s francouzskou nadvládou smiřovali pomalu a těžce. Horské vesnice si uchovávaly vlastní zvyky, jazyk i zákony. Ostrov zůstával chudý a izolovaný – tisíce Korsičanů emigrovaly do kolonií, zejména do Afriky a Karibiku.

Právě kvůli absenci stálé a trvalé vlády, která by se o ostrov dobře starala, a naopak byla ostrovany respektována, a také kvůli členitosti ostrova a těžko dostupným osadám v horách, si obyvatelé historicky zvykli postarat se především sami o sebe a své rodiny. A to se vztahuje i na spravedlnost: na Korsice až do 20. století fungovala vendeta neboli krevní msta. Začít mohla vcelku nevinně - krádeží kohouta či urážkou - co často vyústilo v zabití a následnou pomstu. Ta vyvolala další pomstu a tak dále, dokud se rodiny mezi sebou nepovraždily. I proto dodnes většina korsických vesnic vypadá spíše jako soubor malinkých tvrzí: domy jsou stavěny terasovitě a do výšky, s tlustými zdmi a vchody jako do hradních věží.

Až poměrně nedávno se situace uklidnila, vendeta odezněla a Korsika se otevřela turistům a lepšímu, pohodlnějšímu životu. I když kdyby bylo jen na nich, dost možná by se Korsičané stejně rozhodli odtrhnout od Francie: separatistické a nacionalistické tendence jsou zde pořád. Naštěstí - na rozdíl od dob Paoliho a Napoleona - už spíše jen ve formě tichého protestu. Na školách se znovu začíná vyučovat korsičtina a na zídkách po celém ostrově můžete zahlédnout nápisy “Korsika není Francie”. Na samostatnost, ale, i dle některých místních, ostrov zatím není připraven. A kdo ví, jestli někdy bude.

Dnešní Korsika je oblíbeným turistickým cílem, i když není úplně levná (stále tu totiž nic moc nevyroste, v tom se historie nezměnila). Jezdí sem nejen milovníci historie a Napoleona (který má na ostrově hned několik majestátních soch), ale především nadšenci do přírody a trekkingu. Ostrovem totiž prochází evropská nejnáročnější (ale zároveň jedna z nejkrásnějších) dálkových turistických tras GR20. Na své si zde ale přijdou i milovníci teplého a tyrkysového moře: především kolem Bonifacia najdete krásné pláže s bílým, až narůžovělým vápencovým pískem. Co tedy na ostrově určitě navštívit a nevynechat?

BASTIA

Vstupní brána na Korsiku pro všechny, kdo sem připlují trajektem ze Savony, Janova nebo Livorna a bývalé hlavní město se dodnes pyšní krásnou zátokou původního starého přístavu. Bastia si zachovala svou autentickou atmosféru – úzké uličky starého města Terra Vecchia se vinou kolem barokních kostelů a oprýskaných fasád, za kterými se skrývají útulné kavárny a rodinné restaurace. Dominantou je janovská citadela Terra Nova s guvernérským palácem a katedrálou, odkud se rozkládá krásný výhled na starý přístav i okolní hory.

AJACCIO

Hlavní město není nijak zvlášť velké, a pro spoustu lidí ani nijak zvlášť zajímavé - kdyby se zde nebyl narodil nejslavnější francouzský rodák. Ajaccio má uvolněnou atmosféru jihofrancouzského letoviska – palmami lemovaná promenáda, kavárny s výhledem na záliv i přístav a rušné trhy. Napoleon je tu všudypřítomný: jeho rodný dům Casa Buonaparte je dnes muzeum, na hlavním náměstí stojí jeho socha a kousek od tvrze, pod kterou prý jako mladý vysedával, stojí katedrála Notre-Dame, kde byl také pokřtěn. Kromě toho ve městě najdeme Musée Fesch, které ukrývá jednu z nejvýznamnějších sbírek italského malířství ve Francii. Město je zároveň ideální základnou pro výlety na mys Parata nebo do okolních hor.

MYS PARATA

Necelých dvanáct kilometrů od Ajaccia se do moře zařezává skalnatý výběžek, na jehož konci stojí osamělá janovská věž. Mys Parata je místo, které působí skoro jako konec světa. Stezka mezi aromatickými keři macchie vede až k věži, odkud se otevírá výhled na souostroví Sanguinaires – „Krvavé ostrovy", pojmenované podle rudých odstínů, kterými hrají skály při západu slunce. A nebo možná podle drsných pirátů, kteří ostrovy obývali? Kdo ví. Tak nebo tak, je to ideální místo pro nenáročnou, ale krásnou procházku podél pobřeží.

CORTE

Pokud chcete pochopit korsickou duši, musíte do Corte. Toto horské městečko bylo hlavním městem nezávislé Korsické republiky a dodnes je považováno za duchovní centrum ostrova. Nad střechami se tyčí dramatická citadela na skalním ostrohu – „orlí hnízdo", které jako by vzdorovalo času i nepřátelům. V Corte sídlí jediná korsická univerzita a Muzeum Korsiky, kde se dozvíte vše o zdejší historii a tradicích. Z města vyrážejí stezky do divokých údolí Restonica a Tavignano, takže je to ideální základna pro milovníky hor.

PORTO A SOUTĚSKA SPELUNCA

Malá osada v ústí řeky Porto je branou k jednomu z nejdramatičtějších pobřeží Středomoří. Rudé žulové skály zde padají přímo do tyrkysového moře a při západu slunce hoří jako oheň. Neexistuje sem jiná cesta než lodí nebo po klikatých horských cestách, které vedou přes Calanches - sbírku bizarních skalních útvarů, které UNESCO zařadilo na seznam světového přírodního dědictví. Z Porta vede pak cesta dál vzhůru do vnitrozemí, kde se otevírá jedna z nejkrásnějších soutěsek ostrova. Spelunca spojuje pobřeží s horskými vesnicemi Ota a Évisa a její stěny se zvedají do výšky několika set metrů.

SARTENE

Prosper Mérimée, autor novely Carmen, označil Sartène za „nejkorsičtější z korsických měst" – a ten popis platí dodnes. Temné žulové domy se tísní na strmém svahu, úzké průchody vedou do vnitřních dvorků a atmosféra starých vendet tu visí ve vzduchu. Mimo sezónu tu potkáte víc místních než turistů – a právě to je její kouzlo. Náměstí Place de la Libération s kavárnou a kostelem je ideálním místem, kde se zastavit a nasát zdejší zvláštní energii.

BAVELLA

Kdo hledá horskou divočinu, najde ji pod štíty Bavella. Žulové jehly se zvedají do výšky přes 1 600 metrů a vytvářejí siluetu, která připomíná zuby draka. Průsmyk Col de Bavella je výchozím bodem desítek túr – od krátkých procházek borovicovými lesy až po náročné výstupy na vrcholy. Vzduch zde voní pryskyřicí, slyšíte jen zvonky kravek či koz pasoucích se na okolních svazích a obdivujete skalní útvary, díky kterým si sedlo vysloužilo přezdívku “korsické Dolomity”.

BONIFACIO

Město, které jako by se vzpíralo gravitaci. Bonifacio stojí na úzkém vápencovém útesu nad mořem, jeho domy visí nad propastí a pod nimi se otevírají jeskyně a průlivy. Janovská citadela patří k nejzachovalejším ve Středomoří a procházka jejími uličkami je jako cesta časem. A když vyrazíte na útesy naproti města, uvidíte nejen domy “visící” na skále nad mořem, ale za jasného dne také Sardinii vzdálenou pouhých dvanáct kilometrů. Bonifacio si také můžete prohlédnout z moře - populární jsou zde okružní plavby lodí.

Korsika není místo, které se dá odbýt za víkend a odškrtnout ze seznamu. Je to ostrov kontrastů – divoké hory padající do tyrkysového moře, staletí vzdoru vtesaná do kamene citadel, vůně macchie mísící se se slaným vánkem. Každá vesnice tu má svůj příběh, každá zátoka svou tvář. A právě ta směs hrdosti, pohostinnosti a nespoutané přírody vytváří genius loci, který jinde ve Středomoří nenajdete.

Přesvědčte se o tom na vlastní kůži a vydejte se s námi na jeden ze zájezdů na Korsiku: 10 denní pobytově-turistický zájezd, během kterého se více zaměříte na přírodní krásy ostrova, nebo na 12 denní pobytově-poznávací zájezd, během kterého poznáte i vedlejší Sardinii.