Maroko má obrovskou výhodu v tom, že člověk tu může během pár dnů zažít nepřeberné množství kontrastů a krás, kterými oplývá. Nabízí ruch velkých vyspělých měst jako jsou Marakéš, Casablanca, Fes a zároveň klid saharské pouště, šumění moře a Atlantského oceánu i osamělá místa uprostřed horských velikánů v pohoří Atlas.

Bohatá země, dříve daleko zelenější než jak ji známe dnes, odpradávna lákala různé kultury a národy – Féničany, Římany a od 7. stol i Araby, kteří sem přinesli Mohamedovo učení. Od 15. století se na pobřeží postupně usadili Španělé a Portugalci. Portugalský vliv je dodnes patrný zejména ve městech, kde sídlili a některé pevnosti i bývalé katedrály mají i v dnešní době (v současnosti) přívlastek „portuguesa“. Ale i později mezi 16.- 20. století tato africká země nedala Evropanům spát. Své hospodářské zájmy tu měli Španělé, Němci, ale především Francouzi. Mezi lety 1912-1955 byla dokonce velká část Maroka francouzským protektorátem.

Maroko se pyšní čtyřmi královskými městy, které v minulosti sloužily jako sídla vládnoucích dynastií a někdy se k nim i řadí město páté - Casablanca. Jsou to města, která jsou považována za kulturní a historická centra země. Každé z nich symbolizuje jinou érou marocké historie a každé z nich má svou medinu (staré město), palác a všudypřítomné mešity. Na severu země u Atlantského oceánu v Casablance, obchodním centru a zároveň největším městě Maroka, najdeme například druhou největší mešitu na africkém kontinentu – mešitu Hassana II. Nejstarší královské město Fés a jeho památky se pyšní umístěním na seznamu kulturního dědictví UNESCO. Mnohé Fés zaujme určitě i tradiční výrobou koberců a zpracováním kůží či školami islámu, tzv. medresami, jako je například Bú Inania. Ta je se svými úchvatnými vodními hodinami považována za tu nejkrásnější v celém Maroku. Mezi další královská města patří Meknes i hlavní město Maroka Rabat, které je sídlem současného krále Mohameda VI.. Nejznámější mezi turisty je ale určitě velmi vyhledávaný a oblíbený Marakéš.

Marakéš je směsice kultur a národů – černoši z jihu, Arabové, původní Berbeři i postarší Belgičané či Francouzi – ti všichni jsou standardní obyvatelé Marakéše. K tomu se musí přičíst až 4 mil. turistů z celého světa, kteří ročně město navštíví. Co je sem tolik láká? Marakéš zosobňuje především rozmanitost, kterou vlastně nabízí celé Maroko. Najdeme tu evropský charakter v kultuře, architektuře i zábavě. Na jedné straně moderní vilové čtvrti, luxusní hotely, mezinárodní restaurace, diskotéky a kluby. Na straně druhé medina neboli staré město nabízí právě ta místa a zákoutí, pro které si sem turista přijel. Nasát nezaměnitelnou atmosféru starého Marakéše můžete při proplétání se uličkami bazaru. Město vyloženě nabádá upustit alespoň na chvíli od věčné kontroly a možná i trochu té naší evropské upjatosti a otevřít dveře spontánnosti s nádechem dobrodružství.

Není nad to dát se do řeči s prodejci, zvědavě ochutnávat a ovonět k nabízenému zboží a ve smlouvání o cenu si velmi často i našinec po chvíli najde zalíbení v této společensko-obchodní hře. Nejvíce to ale v medině začíná žít po setmění. Už z dálky láká rytmická hudba berberů do centra starého města – přímo na náměstí Jemaa el-Fnaa. To, co tam člověk zažije, je opravdu útok na všechny jeho smysly – samozřejmě v dobrém. Vzduch je prosycen kouřem z grilů, kořením a různorodým jídlem. Přímo na náměstí ve stáncích je možné ochutnat místní delikatesy, jako jsou ryby, šneci, pečená jehněčí žebírka, zelenina, ovoce i chutné sladkosti. A když nic, tak se musí alespoň ochutnat marocká specialita tajine. Jedná se o pokrm z kuřecího či jehněčího masa nebo zeleniny vařený dohromady s různým kořením, bylinkami a sušenými plody. K tomu se hudba ozývá ze všech koutů náměstí a turista se může přidat ke kterékoliv skupince, která je mu sympatická a zatancovat si, nebo zatočit bambulí na pravé berberské čapce do rytmu hudby. Nechybí ani předváděči hadů a opiček. Člověk neví, na co se dříve podívat, vše přitahuje naši pozornost – jídlo, hudba, zpěv, smích i osvětlené stánky prodejců. Taková jedna velká párty. Prodavači se předhánějí, kdo dříve a čím zaujme. Najednou má tady člověk tolik známých… ☺

Přenocování v Marakéši je možné v jednom z mnoha hotelů evropského stylu. Kdo si sem ale přijel zažít trochu toho orientu a místní kultury, tak k možnostem ubytování patří i nespočet riádů, které za svými zdmi nabízí zcela jiný svět. Svět klidu a oázy oddělené od hlučného města plné vjemů.

Ať už v hotelu nebo v riádu je potřeba načerpat síly na další zajímavosti Marakéše, které si prostě nikdo nesmí nechat ujít. Mešita Koutoubia zdraví příchozí do centra už z dálky svým cca. 70m vysokým minaretem, který po staletí platil za nejvyšší stavbu Marakéše.

Za přehlídkou moci a luxusu musíme do paláce Bahia. Palác se 150 místnostmi s krásnou ornamentální architekturou, nádhernými barevnými nástěnnými mozaikami a vzácnými vyřezávanými stropy z cedrového dřeva nás alespoň na chvíli přeneseme do prostředí života velkovezíra a jeho rodiny.

Co je na Maroku ale více než pozoruhodné jsou jeho pečlivě střežené a opečovávané zahrady. I přímo v Marakéši jich najdeme několik. Nejznámější je zahrada Jardin Majorelle z 20. let 20. století. Tato zahrada je proslulá svou intenzivní modrou barvou, kterou nese i ve svém názvu. Další ze zahrad je tajemná a poklidná Secret garden – tradiční islámská zahrada v srdci medíny. Zahrady fascinují stejně jako riády to ohromnou změnou prostředí – z rušné, hlučné a prašné ulice vklouznete jakoby kouzelnými vrátky do pohádkové nádhery, klidu a harmonie, kde se zastavil čas. Na koho je ruch města příliš, je dobré památky a bazar občas prostřídat právě s procházkou v zahradách.

Bedlivému pozorovateli jistě neunikne, že už kousek za Marakéší se razantně mění rovinatá krajina v krajinu hornatou. Ano, to se se svými až 4-tisícovými vrcholy hlásí o slovo mocné pohoří Atlas, v okolí Marakéše je to konkrétně Vysoký Atlas. Hory slouží jako přirozená bariéra oddělující Saharu od Středomoří. Právě tudy historicky vedly karavanní cesty do Sahary i k Atlantiku. Hory nabízí kromě možnosti lyžování v chladných měsících i příjemné vyžití v období horkého léta. Nesčetná údolí s říčkami a vodopády lákají svou příjemnou teplotou k procházkám a osvěžení právě v čase, kdy ve městech vládnou velmi vysoké teploty. Na nejvyšší vrchol těchto hor Džabal Toubkal 4167 m.n.m. dokonce může vyjít i dobře trénovaný turista. V horách najdeme kromě množství opuštěných pevností a citadel i berberské vesnice původních obyvatel Berberů. Tento národ nebylo dost dobře možné si v minulosti nijak podmanit. Díky jeho kočovnému způsobu života (nestavěli města), nebylo totiž co dobývat. Dnes je možné navštívit hliněné domky těchto vesnic a nakouknout do jejich kultury a tradičního života. S průvodcem můžeme vidět pečení placek, tkaní koberců či se podívat na jednoduché lázně, neboli tzv. hamán.

Na vesnici už trochu komplexnější, zvanou ksar, můžeme narazit na úpatí Atlasu. Jedná se o hliněnou osadu Kasbah Ait Ben Haddou. Tento ksar vznikl už ve středověku jako důležitá zastávka na karavanní stezce. Tvoří ho desítky domů nalepených na sebe. Domy propojují terasy, schodiště a úzké uličky. Díky zajímavé architektuře je často využíván filmaři jako kulisa historických snímků (Mumie, Gladiátor).

Kde končí hory Atlasu a začíná saharská krajina, se nachází brána do pouště – město Ouarzazate. I toto město bylo klíčovým bodem na karavanních trasách. Dnes toto téměř 80-ti tisícové město bylo v minulosti místem odpočinku, překládání zboží, oázou k doplnění vody a zásob.

Pak už máme před sebou jen nekonečnou poušť. Sahara se rozprostírá na obrovské ploše přes 9 milionů km2 na území 10 států. Z velké části ji tvoří skály a štěrk, ale vyhledávané jsou především duny z písku lehkého jako mouka. Duny Erg Chebbi dosahují výšky až kolem 135m a neustále se díky větru proměňují. Ano, tady člověk může najít ticho a klid a při západu slunce pozorovat, jak si s pískem vítr lehce pohrává. K adrenalinovějším zážitkům z pouště patří určitě jízdy na čtyřkolkách či v džípech. Ale i taková jízda na velbloudovi, tedy lehce se pohupující varianta, může být při zvedání a lehání velblouda trochu adrenalin. Ubytování v poušti je většinou řešeno ve velmi příjemných kempech, které nabízí veškeré zázemí od prostorných a luxusně vybavených stanů s vlastní koupelnou a teplou vodou až po stravování s polopenzí. Co si člověk může víc přát? Kompletně zajištěn a přitom tak daleko od civilizace a starostí všedního dne. Kdo se vzdá rušného programu po večeři, může mu dělat společnost pouze kamarád vítr a vzdálené mručení velbloudů…

Maroko nadchne svou různorodostí, veselými a přátelskými Berbery, kteří rádi a nezištně nabídnou svou pravou berberskou whisky (zelený mátový čaj) každému, kdo alespoň trochu stojí o propojení s místem, lidmi i jejich zvyky a kulturou. Je to bezpečná země, kde neexistuje čas, která pokud jí dáte šanci, vás pohltí a ukáže vám rušná města, ale i ta nejskrytější tajemství vysokých hor, daleké pouště i dávných časů.